Článek
Jak dobře vycházet se svou tchyní? Není to vždy jednoduché. I když se snažíte sebevíc, málokdy se vám povede udržet vztah bez problémů. Nemůžu říct, že bychom byli tzv. na ostří nože, ale rozhodně si nepadneme kolem ramen. Je to mezi námi spíš neutrální. Když jde o hlídání dětí, nemám s ní problém. Ale bavit se s ní? To úplně nejde – vždy chce mít navrch.
Co jí koupím?
Když se blížily její narozeniny, rozhodla jsem se, že tentokrát nekoupíme společný dárek. Chtěla jsem si ji získat, a tak jsem navrhla, ať partner koupí dárek sám za sebe a já pořídím také něco sama za sebe. Třeba jí tím udělám radost, kdo ví. A začala jsem vybírat. Tehdy jsem ještě netušila, jak náročné může být vybrat dokonalý dárek pro ženu, které je přes šedesát.
Věci do domácnosti ani spotřebiče nepřipadaly v úvahu. Parfémy nebo oblečení? To také nebylo moje „parketa“ – vůbec neznám její vkus. Potřebovala jsem něco, co není čistě praktické, ale dokáže to člověka potěšit. Zároveň by to mělo být jednoduché na použití, ne kýčovité a spojené s nějakým osobním vztahem.
Už to mám
A pak mě to napadlo. Vnoučata přece miluje, tak proč jí nedat jejich fotografie? Nejdřív jsem uvažovala o fotoknize, ale nakonec jsem se rozhodla pro moderní fotorámeček. Vypadá jako obyčejný, jen ho zapojíte do zásuvky a fotky se na něm postupně mění. Říkala jsem si, že tohle určitě ocení. Kdykoliv jí bude smutno, zapne si ho a uvidí fotky svých vnoučat. To přece nemůže dopadnout špatně!
Nabídka fotorámečků je obrovská, takže vybrat ten pravý nebylo jednoduché. Týrala jsem se různými parametry – funkcemi, velikostí, rozlišením a podobně – snad celé týdny. Nakonec jsem si zúžila výběr na tři modely a jeden z nich pořídila. Když dorazil, okamžitě jsem do něj vložila paměťovou kartu s fotkami. A narazila na první problém: většina mých fotek byla vyfocená na výšku, ale rámeček je uzpůsobený spíš pro fotky na šířku. Tohle jsem musela vyřešit.
Prý skončil nepoužitelný v popelnici
Zkoušeli jste si někdy v mobilu otočit na širokoúhlý formát kolem dvou set fotografií? Zkuste to – není to žádná sranda. Ale co bych neudělala, když chci tchyni potěšit. Takže jsem fotky upravila, nahrála do počítače a pak na paměťovou kartu. Rámeček fungoval přesně tak, jak měl: žádné složitosti, jen se zapojil do zásuvky a začal zobrazovat fotky. Ideální a jednoduché, přesně to, co jsem chtěla.
Předání daru proběhlo spíš neutrálně – jak jinak. Hned jsem ukázala, jak se rámeček používá: stačí ho položit na skříňku, zapojit a je to. Vypadalo to, že je tchyně potěšená. Možná ani ne tak rámečkem samotným jako spíš fotkami, po kterých pořád pokukovala. Byla jsem si jistá, že tentokrát jsem se trefila do černého.
Jenže o pár týdnů později k tchyni přijedu a rámeček nikde. Ptám se na něj – a odpověď mě šokovala. Prý ho vyhodila, protože byl nepoužitelný. Vytřeštila jsem oči, zůstala stát s otevřenou pusou. Ptala jsem se, co přesně s ním bylo, kde byl problém. Mohla jsem ho zkusit opravit nebo reklamovat. Ale žádné vysvětlení jsem nedostala.
Opravdu?
Neunesla snad, že jsem jí dala dárek, který ji potěšil, a schválně si vymyslela historku, aby si udržela odstup a byla nade mnou „na výši“? Nebo opravdu přestal fungovat? To bych přece mohla vyřešit já. Anebo jí spadl, rozbil se a je jí trapné to přiznat, tak raději tvrdí, že ho vyhodila, protože byl „nepoužitelný“? Nevím. Každopádně naše vztahy se tím spíš zhoršily. Takže příště to zase vidím na klasiku – společný dárek s mým partnerem. To je přece její syn a jeho dárek by v životě nevyhodila.
