Článek
Když se s někým bavím o dovolené, velmi často dochází k tomu, že se neshodneme na tom, jak si dovolenou představujeme, jak má vypadat a kde ji koupíme. Mnoho lidí v mém okolí jezdí na vlastní pěst, zatímco já se svou rodinou jezdíme vždy s cestovní kanceláří. A tohle nedokázala zkousnout ani moje kamarádka Lucka.
Ano, jedeme s CK
Bavíme se a ona básní o tom, jak si zase všechno naplánovali sami, od letenek přes ubytování až po výlety. A pak se zeptá na mě a já s úsměvem na rtech odpovím, že jsme si vybrali hotel na stránkách cestovní kanceláře, koupili zájezd a jedeme. A účelem naší dovolené bude především odpočinek na pláži a užívání si klidu a pohody. Prostě relax, tak, jak to máme s partnerem rádi, ideální volba pro nás oba.
Jste normální?
A Lucie začala: jestli jsme normální? A hned povídala o tom, kolik je stojí letenky, jak levné mají ubytování, co všechno uvidí. A že oni budou mít dovolenou plnou zážitků a vzpomínek, zatímco my se budeme kousat nudou. Tak jsem si to všechno vyslechla, podívala se jí do očí a zeptala se, jestli je ochotná připustit, že ne každý to má tak jako ona?
Že normálnost se přece neposuzuje podle toho, kolik mě dovolená stojí, ani podle toho, kolik toho na ní stihnu. Každý snad má jet na dovolenou takovou, jaká mu vyhovuje. Někdo jezdí jen po ČR, jiný do hor, další k moři. Někdo po Evropě, jiný na druhý konec světa. A „víš, co je správné?“ zeptala jsem se jí. „No přece úplně všechno.“
Tak já ti to řeknu
Pořád dokola mluvila o tom, že nechápe lidi, kteří jedou s CK, že přece nejlepší je udělat si dovolenou podle sebe. A do toho jsem jí skočila – ano, přesně tak, podle sebe. A my to tak máme. „Tak poslouchej,“ a začala jsem svůj monolog. Pracujeme, máme děti, staráme se o domácnost. Chceme jednou za rok vypnout. A to pro nás znamená, že nám někdo napíše, v kolik máme být na letišti, a tím to pro nás končí. Doletíme, nasedneme do autobusu, vysedneme před hotelem. Tam nás ubytují, máme 24 hodin all inclusive, je nám jedno, na co budeme mít hlad a chuť a kdy. Prostě si to vždycky dáme.
Když budeme chtít na výlet, zavoláme delegátovi, řekne nám, kde máme čekat, a vše zařídí. Když budeme mít problém, zavoláme mu také, a on ho vyřeší. Můžeme na celých deset dní zcela vypnout. A to je pro nás dovolená. Desítky věcí řešíme tady, doma. A na dovolené je řešit nechceme. To je důvod, proč jezdíme takto. A vyhovuje nám to.
Potom už Lucie jen zalapala po dechu a téma dovolené už nikdy nevytáhla. Nevím, zda se jen nechtěla hádat a přitom si myslí své, nebo zda moje argumenty pochopila. Ale mně je to jedno, každý ať jezdí tak, jak mu to vyhovuje.
