Článek
Blíží se prázdniny a my už pomalu začínáme shánět brigádníky na letní provoz. Sehnat někoho dobrého, slušného a spolehlivého je dnes skoro nadlidský úkol. Nemáme žádné přehnané požadavky – ani praxi, ani vzdělání v oboru nepotřebujeme. Objednat jídlo a pití a donést objednávku se naučí každý.
I když je výplata zajímavá, není z koho vybírat. Zájemců se hlásí sice dost, ale jsou takoví… no. Řekla bych, že někteří by hosty spíše odpuzovali a dělali by restauraci špatný dojem. A náš provozní jasně řekl, že než takové zájemce o brigádu, to radši nikoho.
Vzali byste mě?
V širším příbuzenstvu máme Lukáše, je mu čerstvých 18 let a, stejně jako jeho vrstevníci, shání brigádu. Když se dozvěděl, že pracuji v restauraci a že sháníme brigádníky na léto na obsluhu, hned mě prosil, jestli by k nám nemohl nastoupit. No, proč by ne – řekla jsem mu a slíbila, že mu domluvím pohovor, ať se ukáže, ať mu my všechno ukážeme a uvidíme.
Hlavně ho nezaměstnávejte, je hrozný netáhlo
Uplynul den a já měla telefonát – od jeho rodičů. A co mi řekli, mě vyloženě překvapilo. Hovor se týkal právě jejich syna a možné brigády u nás v restauraci, s čímž se pochopitelně pochlubil i doma. „Hlavně ho nezaměstnávejte, je hrozný netáhlo,“ varovali mě rodiče. A spustili, že za svůj mladý život vystřídal už desítky brigád a nikde moc dlouho nevydržel. Měl problém s docházkou, s morálkou, s plněním jakýchkoli úkolů. Prostě se mu moc dělat nechce, ruce má dozadu, je to flákač.
Říkají mi to prý proto, že jsme rodina: nechtějí, abych s ním v práci měla víc starostí než užitku, a nechtějí, aby se na mě šéf a kolegové dívali skrz prsty kvůli tomu, koho jsem „přitáhla“. Bylo to od nich hezké, slušné, i když tím de facto potopili vlastního syna. Ale pokud takový opravdu je, chápu, že ho nenastrčí do práce tam, kde pracuje někdo, koho znají. Dobře vědí, že bych to před nimi následně zmínila a že by jim nebylo příjemné poslouchat, jak jsem naštvaná – na něj i trochu na ně.
Už máme plno
Po tom, co mi o něm rodiče řekli, jsem měla jasno: někoho takového k nám nepřivedu. Nechci mít celé prázdniny od šéfa na talíři, že jsem přivedla líného flákače, na něhož není spoleh. A tak jsem vzala telefon a napsala Lukášovi, že bohužel už máme plno. Uvěřil mi a dál se po tom nepídil. Kdyby ano, zjistil by, že inzerát na webu stále máme, na sociálních sítích také a cedule před restaurací hlásí, že přijímáme brigádníky na léto. Asi si opravdu nic aktivně nehledá, protože tohle prostě nelze minout.
Nechci házet mladé do jednoho pytle; jsem si jistá, že ani mně se v mládí moc nechtělo makat. Ale že bych si dovolila něco takového jako Lukáš, to by bylo nepředstavitelné. Jsem zvědavá, kdy se jeho pohled na svět změní a kdy zjistí, že pracovat je potřeba, pokud chce peníze. A bez nich to v životě nejde. Ale on na to, až opustí domov rodičů, jistě přijde sám. A pokud ne, tak hodně štěstí.
