Článek
Jsou lidé, kteří si na cenu piva v hospodě neustále stěžují, stejně jako ti, kteří už tam přestali chodit a pijí doma jen lahváče. A ještě tu jsou ti, kteří to prostě nijak neřeší a do hospody chodí dál.
Ano, chápu, že je čepované pivo drahé, ale co s tím hospodský asi tak zmůže? Výsledná cena se odvíjí i od nákladů. A kromě těch běžných, jako je nájem, energie, mzdy, odvody a další položky, vstupují do hry také náklady na nákup surovin, tedy i na samotné sudové pivo.
Sud versus lahev
Když se procházím po supermarketu, žasnu, za kolik se tam v akcích prodávají lahvová piva. Jedna flaška nějakého průměrného europiva se dá bez potíží pořídit za deset nebo dvanáct korun. Nedivím se, že lidé přestali chodit do hospody, když totéž pivo – ta samá desítka či jedenáctka, jen čepovaná – vyjde v hospodě na trojnásobek. Každý si snadno spočítá, že za cenu jednoho čepovaného má doma tři lahváče.
Mnozí hosté spílají hospodským, nadávají jim, že pivo zdražují, že mají nekřesťanské marže, že jsou zloději – a já nevím co ještě. Stačí se ale podívat na ceny v obchodech a ve velkoobchodech a je jasné, že hospodský je v tom tak trochu nevinně. Sudové pivo se prodává dráž, podstatně dráž, a nikdy se nedostane na cenu jednoho lahváče. Půllitr ze sudu je prostě vždycky dražší než ten z lahve.
I hospodský chce z něčeho žít
Hospoda není charita. Že si hospodský na pivu přidá marži, je normální – je to přece smysl podnikání. Hosté utrácejí, on vydělává. Co má ale dělat, když jsou vstupy drahé? Když to porovnám se svým nákupem jako běžná zákaznice, kroutím hlavou.
Jdu-li do marketu pro lahvovou jedenáctku, odnesu si ji za akčních 11,90 Kč. Když jich koupím sto, jsem v tom za 1 190 Kč. Ale když si půjdu koupit úplně stejné pivo sudové, zaplatím mnohem víc. Za padesátilitrový sud, tedy sto piv, dám 2 200 Kč. Najednou mám totéž pivo o desetikorunu dražší jen proto, že ho nechci otevírat otvírákem. Je to normální?
A co má dělat ten hospodský?
Teď je ve stejné situaci i hospodský. Bavila jsem se o levném pivu za dvanáct korun v akci, ale co když má něco lepšího, třeba plzeňské? To se dá v akci v supermarketu pořídit za 25 Kč. A za kolik se dá koupit sud? Když jsem ho naposledy brala, stál 3 300 Kč. Zatímco v obchodě si koupím to stejné pivo za 25 Kč, čepované třeba u mne na zahradě stojí už 33 Kč. A ve skutečnosti ještě víc, protože něco se odtočí a konec sudu nebývá nic moc…
Jak to tedy má hospodský dělat? Když si chce na jednom pivu přirazit třeba 25 Kč, nezbývá mu než ho prodávat skoro za šedesát – vzhledem k cenám to prostě jinak nejde. Kdyby se u sudu dostal na cenu lahvového, mohl by točit za slušných padesát korun a lecjaký host by byl spokojen.
Kdo za to může?
Z mého pohledu jen a pouze pivovary, jejich náklady, marže a celý distribuční řetězec dohromady. Nikdy nepochopím, jak je vůbec možné, že lahvové pivo stojí míň než sudové.
