Článek
V naší restauraci se setkáváme s různými hosty. Někteří jsou slušní, jiní se chovají jako hulváti. Taková je holt práce s lidmi — někdy je to fajn, jindy hrůza. Občas se stane, že má někdo nemístné poznámky, ať už přímo přede mnou, nebo za mými zády. V takovém případě by si ale měl dát pozor, jestli nejsem nablízku. Může se totiž stát, že ty pomluvy zaslechnu velmi dobře.
Prý je to jak u Suchánků
Jednou ke stolu dorazila parta kamarádů. Přinesla jsem jim jídelní lístky a zeptala se, co si dají k pití. Všichni si dali pivo, které jsem jim hned donesla. Pak jsem odnesla objednávky na jídlo do systému. Po zhruba deseti minutách jsem se k nim vrátila zkontrolovat, jak jsou na tom s pitím, a zjistila jsem, že mají všechna piva vypitá.
To mě dost překvapilo — málokdo do sebe pivo obrátí tak rychle. Když jsem se blížila ke stolu, zaslechla jsem uštěpačné poznámky, že je to u nás „jako u Suchánků“, že na pivo musí hrozně dlouho čekat. Upřímně, možná to malá prodleva byla, ale nečekala jsem, že pivo vypijí takovým tempem.
Tak teď to bude naopak
Dělala jsem, že jsem jejich narážky neslyšela, oznámila jsem jim, že hned přinesu další várku, a skutečně jsem se snažila, aby žádná prodleva nevznikla. Pravidelně jsem k jejich stolu chodila. Pánové už pili pomaleji, ale jakmile měli v půllitru pod polovinu, okamžitě jsem zamířila k pípě a připravila jim nová piva, která jsem jim vzápětí donesla.
Pánové pokaždé promptně dopíjeli, aby přede mnou neměli dvě načatá piva najednou a nestíhali je pít. Stejný scénář se opakoval stále dokola. Jakmile vidím, že jim hladina klesla k polovině, už se k nim ženu s další rundou.
Vy nás chcete utopit?
Po několika takových rundách už to jeden z nich nevydržel a se smíchem se zeptal, jestli je nechci utopit, když to nosím takhle rychle. Jen jsem se usmála a připomněla, že přece nechci, aby si tu připadali „jako u Suchánků“. V tu chvíli jim došlo, že je to reakce na jejich dřívější posměšné poznámky. Začali se omlouvat, že to nemysleli špatně, že to bylo jen takové hospodské tlachání.
Pak mě požádali, jestli bych jim nemohla nosit další pivo až v momentě, kdy budou mít opravdu dopito, nebo aspoň jen na dně. Samozřejmě jsem souhlasila. Válečná sekera byla zakopaná, a když jsem viděla, že se blíží ke konci, včas jsem jim přinesla další rundy. Spokojeně se najedli i napili, já dostala hezké dýško a všichni jsme mohli jít domů v dobré náladě.
Buďte upřímní
Snažím se vždy dělat maximum, ale vím, že se mohu dopustit chyb. Jen nechápu, proč si o tom lidé často povídají potají, místo aby mi to řekli přímo. Pokud vám na obsluze něco vadí nebo jste nespokojeni, řekněte jí to upřímně. Je to cenná zpětná vazba a nikdo to nebude brát vyloženě špatně. Stejně tak, jako je zpětná vazba pro hosty, když jim opravujeme výslovnost názvu jídla nebo vysvětlujeme, že „presso“ není úplně správný název pro klasickou kávu, my si u pultu také nešeptáme, že host něco neví nebo neumí. Uprímnost je prostě základ.
