Hlavní obsah

„Já s nimi nechci nikam chodit, on strašně zapáchá,“ prosila jsem partnera

Foto: Freepik

Prý půjdeme s kolegou mého muže na společnou večeři. Když jsem zjistila, o koho jde, udělalo se mi nevolno.

Článek

Nemám nic proti společným večeřím s kolegy mého partnera. Většinou jsou v pohodě, jejich partnerky také, bývá u toho legrace. Tedy, až na jednoho. Jmenuje se Lukáš a mám s ním tak trochu problém. Tedy, máme ho oba, ale můj partner to raději taktně přechází, aby si v práci neudělal zlou krev. A teď mi oznámil, že s námi půjde právě on. Na společné jídlo.

Problémy s hygienou

Nebudu chodit kolem horké kaše – Lukáš prostě zapáchá. Ne od špinavého oblečení, ale potem. Nejen že je mi to nepříjemné, ale někdy mi z toho bývá doslova na zvracení. Chápala bych, kdyby šlo o nějaký zdravotní problém, ale tohle spíš vypadá na zanedbanou hygienu.

Nevím, jestli se málo myje, používá špatné mýdlo, nebo ho šetří. Ale deodorant nebo antiperspirant zjevně nepoužívá – to je jisté. Kdykoliv jsme s ním a jeho partnerkou někde byli, necítila jsem ani náznak nějaké vůně. A většina těchto produktů alespoň nějak voní. Některé příjemněji, jiné méně, ale pořád je to lepší než tělesný pach.

Ostatním to nevadí?

Lukáš má partnerku. Copak ona to necítí? Nebo jí to nevadí? Kdyby takhle zapáchal můj muž, okamžitě bych s ním o tom promluvila – a v krajním případě bych trvala na změně. Pokud by to neakceptoval, byl by to pro mě důvod k rozchodu. Ale ona si evidentně doma nedupla. Nebo je vůči tomu imunní.

A v práci? Partner mi říkal, že mu to už párkrát naznačili, možná i řekli napřímo. Ale nijak s ním nehnuli. Je prý tak trochu svůj – žije si po svém a názory okolí neřeší.

Já s nimi nechci nikam jít, on strašně zapáchá

Takže když mi partner oznámil, že na večeři půjde i Lukáš a jeho partnerka, okamžitě jsem nasadila nepříjemný, skoro až naštvaný výraz. „Já s nimi nechci nikam jít, on strašně zapáchá,“ prosila jsem ho. Ale nic se nedalo dělat – partner už mu to slíbil a odmítnutí by v kanceláři působilo špatně. Na jednu stranu to chápu, ale proč bych se měla obětovat já?

Dvě hodiny sedět u stolu a cítit něco, co mi fyzicky vadí? To není zrovna moje představa příjemného večera. Ale můj názor moc nezavážil. Takže se teď jen modlím, abych seděla co nejdál od něj a aby to tentokrát nebylo tak hrozné. Protože pokud ne, z večera nebudu mít nic. Neuvolním se, jídlo si neužiju a nejhorší je, že ten zápach mi zůstane v hlavě ještě dlouho po tom.

Máte na tohle téma jiný názor? Napište o něm vlastní článek.

Texty jsou tvořeny uživateli a nepodléhají procesu korektury. Pokud najdete chybu nebo nepřesnost, prosíme, pošlete nám ji na medium.chyby@firma.seznam.cz.

Sdílejte s lidmi své příběhy

Stačí mít účet na Seznamu a můžete začít psát. Ty nejlepší články se mohou zobrazit i na hlavní stránce Seznam.cz