Článek
Můžete mít po hotelu a kolem bazénu rozmístěných desítky cedulí, ale stejně to nic nezmění. Za svůj život jsem byla na mnoha hotelech a všude je to stejné. Ať má tři hvězdy, nebo pět, lidé si nedají říct. Během mé poslední dovolené to bylo opět stejné. Každé ráno probíhaly u bazénu boje o nejlepší místa.
Rezervace lehátek
Ne, že by ubytovaní hosté zabírali lehátka tím způsobem, že si na ně lehnou a začnou svou relaxační dovolenou od brzkého rána. Kdo nikdy nebyl na dovolené u moře, tomu situaci letmo nastíním. Hned ráno, kdy se otevírá prostor bazénu, nabíhají do prostoru desítky lidí. Někdy naráz, někdy postupně. Tito lidé mají v rukou ručníky, které cvičeným pohybem přesně hodí na ta nejlepší lehátka u bazénu. Ta, která jsou nejblíže vody, ve stínu, na slunci… Každý dle svého gusta.
Když je lehátko rezervované, odcházejí tito lidé zpět do svého pokoje. Zde provedou ranní hygienu a vyrazí na snídani. Po snídani zpět na pokoj, kde sbalí věci k vodě a jdou k hotelovému bazénu. K lehátkům, na kterých se už dobré dvě hodiny válí jejich ručník, zatímco oni jsou bůh ví kde. A samozřejmě, není to problém jen hotelových bazénů, to samé se často děje i na plážích.
Vítězem jsem já
Kdo nakonec získává to nejlepší lehátko? To nejlepší místo u bazénu, nebo na pláži? Překvapivě jsem to já. Na hotelovém pokoji spíme, dokud se samo nevzbudíme. Po ranní hygieně vyrážíme na snídani, následuje návrat na pokoj a příprava na odchod k vodě. Při příchodu vidíme všechny lehátka obsazená, a tak stačí očima vyhledat plavčíka či jinou kompetentní osobu, která má prostor na starosti.
Jelikož hotel rezervace lehátek zakazuje, stačí mu oznámit svou svízel. Okamžitě bere cizí ručníky z lehátek a gestem a úsměvem naznačuje, že tyto lehátka jsou nyní naše. Cizí ručníky odnáší do svého kumbálu a čeká, až přijdou ti, kterým patří. Ti si to zamíří k našim lehátkům, zatímco my řádíme ve vodě. Plavčík neváhá a doprovází je do kumbálu pro jejich ručníky a z jeho gest a výrazu ve tváři je jasné, že horlivě vysvětluje, že na rezervace se na jeho pláži či u jeho bazénu prostě nehraje.
Je to zbytečné…
Jakékoliv informační cedulky nebo vysvětlování plavčíků je zbytečné. Druhý, třetí, čtvrtý… a každý další den se situace opakuje. A tak jako vždy zamíříme ke stanovišti plavčíka, vybereme lehátko a on ho pro nás uvolní. A tak soutěž o nejlepší místo u vody vyhrávám každý den já a moje rodina. O dvě hodiny později než všichni rezervovači.
