Článek
V naší škole je standardem, že se na podzim všichni sejdeme na třídní uvítací schůzce, kde se řeší všechny organizační věci v rámci celého roku. Ta schůzka teď proběhla a musím říct, že se úplně v pozitivním duchu nenesla. Jasně, ty základní věci jsou stále stejné, ale nějaké novinky tu přece jenom byly. A mezi nimi třídenní výlet, který mě úplně nenadchl.
Na konci roku – výlet
Už teď jsme byli upozorněni na to, že se chystá výlet na konci školního roku. Má být třídenní, jet se má do Londýna a program má být bohatý. No, což o to, asi bych s tím problém vyloženě neměla, pokud by cenovka toho výletu byla o poznání příznivější. Já nemám nic proti tomu, že děti něco poznají, že se podívají do cizí země a že si užijí srandu. Ale opravdu to musí stát tolik peněz?
Když učitelka vyjmenovala celý program výletu, celý jeho itinerář, byla jsem docela nadšená. Pak ale řekla, že to všechno má stát kolem deseti tisíc korun. A tady nastal konec mého nadšení. Je mi jasné, že zadarmo to být nemůže, ale taková částka? Na to, že budou ubytovaní v nějakém obyčejném bydlení a přesouvat se po městě budou MHD? V době, kdy letenky do Anglie stojí pár stovek?
Ne, nemáme zájem
Padla otázka, kdo by měl zájem. A já se jenom rozhlédla a vidím les rukou nad hlavou. Vypadá to, že všichni rodiče souhlasí. Tak vstávám a říkám, že já nesouhlasím, že náš syn rozhodně na výlet nepojede. Ne, že bych mu ho chtěla upřít, ne snad že bych na to neměla, ale přijde mi, že desítka za tři dny v Londýně pro jedno dítě je prostě moc. My cestujeme dost, takže tak nějak vím, co se kde dá pořídit a co kolik bude stát.
Milá paní učitelko, nevím, kolik z toho výletu máte provizi, nebo jak si namastí kapsu pořadatel, ale jako vzdělaná žena se zkuste zamyslet, jestli vám přijde 10 000 Kč adekvátních. Jistě jste s celou rodinou někdy byla na prodlouženém výletu. Jste čtyři, stálo vás to snad čtyřicet tisíc? A co vy ostatní, také jako rodina tolik dáte za prodloužený víkend? Nedáte, viďte, a teď vám čtvrtina, tedy za jednu osobu, přijde normální. Zamyslete se.
Bez argumentů
Měla jsem pocit, že jsem uhodila hřebík na hlavičku. Nikdo to nerozporoval, nikdo se se mnou nehádal, každý koukal jako zkoprnělý. A já měla pocit, že jsem jim nasadila toho pomyslného brouka do hlavy. Teď je to jasné, my nejedeme stoprocentně. Ale jsem zvědavá, kolik dalších se k nám ještě přidá. Však stačí se podívat na internet a zjistit, za kolik se dá normální průměrný eurovíkend pořídit. A pak ať se každý zamyslí nad tím, zda si na tom zájezdu někdo skutečně nechce mastit kapsu. Ale já mu to neumožním, já tedy ne.
