Článek
Díky mně mají lidé práci, mám ráda teplé lidské slovo, vždy ráda prohodím s někým pár vět, nejsem neplacený brigádník obchodu… To jsou nejčastější argumenty lidí, kteří preferují klasickou pokladnu a doslova nenávidí tu samoobslužnou. To já tak radikální nikdy nebyla. Při menším nákupu jsem volila pokladnu samoobslužnou, při tom větším jsem vyrazila na klasickou. Po poslední zkušenosti ale budu využívat jen tu samoobslužnou.
Nemáte být náhodou milá?
Sice nevím, co mají pokladní ve svých pracovních smlouvách, stejně jako netuším, jaký přesný kodex musí dodržovat. Ale jsem si jista tím, že na zákazníky musí být nejenom milé, ale také slušné. Opravdu není moje chyba, že nedokážu velký nákup vyskládat na pás za deset vteřin a za stejný čas si ho znovu vrátit zpět.
Dávat mi nejenom výrazem, ale i slovně sežrat to, že mi to trvá, že jí zdržuji, opravdu není zážitek, který bych v obchodě chtěla zažívat pravidelně. Pokud to paní za kasou nebaví, nebo ji někdo naštval, či má jiné problémy, má si to vyřešit sama se sebou. Já jako zákaznice nejsem její hromosvod, skrz který pouští do světa svou frustraci.
Co se stalo?
Představte si, že před sebou tlačíte plný vozík. Prostě velký nákup. Míříte k pokladně, která je prázdná. Před vámi jen muž, která zrovna platí a jinak nikdo. Tak zastavíte u konce pásu a začnete vykládat zboží. Pás pochopitelně jede, a tak rovnáte jednu položku za druhou. K čidlu u paní pokladní právě dorazilo první zboží, které pás zastavilo. A očekáváte, že dáma za kasou počká, až si zboží v klidu vyložíte. Ale ona ne.
Ona začíná první zboží markovat. Pochopitelně je rychlejší než já při svém vykládání. A tak pás stále jede a jede. Já vykládám nákup, pokladní markuje, odkládací prostor se plní. Ne, nemohu si jít zboží odebírat, stále ještě mám pár posledních položek v košíku. Musím je vyndat na pás a teprve potom mohu přejet na druhou stranu a začít načtené zboží rovnat zpět.
A v tuhle chvíli začíná konflikt. Dozvídám se, že si toho nemám brát tolik, když potom nestíhám. Že bych měla být rychlejší a nezdržovat prodavačku. A že jsem si asi nestačila všimnout, že ta už nemá zboží kam dávat, protože si ho neodebírám.
Moudřejší ustoupí
No, co na to říct. Jsem klidný člověk a držím se hesla, že moudřejší ustoupí. Mohla jsem věcně a logicky argumentovat, mohla jsem si nechat zavolat manažera prodejny a řešit s ním problémovou zaměstnankyni. Ale já si bez změny mimiky, bez jakéhokoliv slova vyrovnala zboží na pás, přejela ke kase a začala vše v klidu znovu dávat do košíku. Poté jsem zaplatila a odjela.
Už nikdy
Až mi někdo zase bude argumentovat tím, že návštěvou klasické pokladny podporuji zaměstnanost a že na samoobslužné kase nikdy nemám možnost lidského kontaktu a prohození pár slov, odpovím jednoduše. Paní na kase, kterou jsem potkala já, bych klidně nechala vyhodit a o její teplé lidské slovo opravdu nestojím.
