Článek
Že to znáte? Že jste něco podobného už někdy slyšeli? Samozřejmě, je to jeden z nejběžnějších a nejznámějších argumentů matek, když se je rozhodnete kritizovat. Nad tímhle už stojí jenom to, že muži nemají do výchovy vůbec co mluvit, protože ty dítě ani nenosili, ani nerodili. No, dobrá…
Zkušenosti jsou potřeba
Ano, přiznávám se, i já jsem měla o výchově dětí trochu zkreslené představy. To bylo řečí o tom, že to budu dělat jinak. To bylo plánů, že nikdy neudělám to, co jsem viděla třeba u kamarádek, nebo u cizích žen ve městě. No, realita byla nakonec trochu jiná. Ne, že bych najela na stejný styl výchovy, který se mi dříve nelíbil.
Ale občas mi prostě ruply nervy. Někdy jsem výrazně zvýšila hlas a křičela. Někdy jsem toho měla tak dost, že malý dostal párkrát přes zadek. Někdy jsem zase hrála na city, jindy jsem použila autoritativní přístup. To, že mě to pokaždé mrzelo, mi jen potvrdilo, že to byla opravdu jenom ojedinělá chybka a své nastavené standardy výchovy prostě dodržuji.
Kritizovat může každý
Uznávám, že s dítětem člověk tak trochu změní pohled na výchovné metody. Ale jsou věci, které přece může kritizovat i bezdětný člověk. Pokud někdo nechá svého potomka, aby na hřišti ubližoval ostatním, zaslouží si pokárat. Pokud někdo svému dítěti sprostě nadává, agresivně s ním třese, křičí mu do obličeje, nebo ho surově bije, to není výchova. Tohle by soudný člověk nedělal, ani kdyby měl padesát dětí, které mu přerůstají přes hlavu.
Přesně tohle jsou věci, které může kritizovat úplně každý. Tohle není normální chování ani mezi dospělými, natož, když se takový člověk chová k vlastnímu malému, bezbrannému dítěti. Tady není potřeba mít vlastní potomky, aby člověk věděl, že surovost a agresivita nic neřeší. My jsme dospělí, my se máme ovládat. Když to neumíme, máme vyhledat lékařskou pomoc, nebo nemít děti.
Klidně přijdu
Jestli někdy budeš matkou, přijď si o tom znovu popovídat. Tuhle větu jsem slyšela jako bezdětná mnohokrát. Vždy, když se mi na výchově druhých něco nezdálo. A jsem hrdá na to, že nyní skutečně a sebevědomě mohu na toto téma znovu diskutovat.
S jistotou, že na mých názorech, pohledech na svět a přístupu k dětem, se nic nezměnilo. Ano, nějaké věci jsou v praxi jinak než v teorii, ale základ mám pořád stejný. Pravda, občas ujedu, ale rozhodně ne na veřejnosti.
