Článek
Nejhorší je, když jste v restauraci a musíte poslouchat hlučné děti. A to říkám nejen jako servírka, ale i jako host, který si občas zajde do restaurace na oběd nebo večeři. Ostatně proto vždy hledám, zda má podnik dětský koutek, přebalovací pult či jiné vybavení. Pokud má, znamená to, že je baby-friendly – a já moc dobře vím, že se tam v klidu nenajím, takže jdu jinam.
Speciálně pro děti
Vždycky říkám, že s požadavky hostů si poradí trh. Existují podniky, kde děti nevidí rádi, a stejně tak místa, která rodiče s dětmi přímo vítají. Mají dětské menu, velkou herní zónu a veškerou výbavu pro nejmenší. Rodič by měl respektovat, že tam, kde ho s dítětem nechtějí, má chodit sám – a vědět, že v podniku baby-friendly si příliš klidu neužije. Jednoduché, logické, pro mě samozřejmé. Ale jsou i lidé, kteří to nechápou.
Kavárna s dětskou hernou
Je mi jasné, že kdybychom s dětmi zamířili do restaurace s pouhým miniaturním koutkem, bylo by potřeba držet se v klidu a tiše; hosté tam chodí hlavně na jídlo a koutek je jen „z nutnosti“.
My jsme však byli v kavárně s rozsáhlou dětskou hernou. Představte si veliký prostor, v němž je asi deset stolků a zbytek zabírají hračky, prolézačky, trampolína, skluzavky a další věci, po nichž dětské srdce touží. Je jasné, jaký vyrvál tu panuje – a proč by neměl, vždyť děti se mají bavit, no ne?
Jsme v dětské kavárně, tady děti mohou dělat vyrvál
Usadila jsem se u stolku nejblíž herně, abych měla dítka na očích a mohla v případě potřeby hned zasáhnout. O pár kroků dál seděla jiná maminka – zda tam měla dítě, netuším. Pila kávu a četla si knihu.
Co chvíli slyším syna křičet: „Mami, koukej!“ S jásotem mi nese ukázat tuhle a pak tamtu hračku, nadšený se přiběhne napít, něco mi říct, něco ukázat – a já jsem ráda, že je šťastný. Dotyčná maminka ale mou radost nesdílí: žádá mě o klid, prý se nemůže soustředit ani na jednu větu. „Jsme v dětské kavárně, tady děti mohou dělat vyrvál,“ odseknu jí a zůstávám v klidu. Má-li problém s hlukem, ať změní lokál.
S tím se počítá
Hlučné nebyly jen moje děti; jásot, výkřiky a smích se linuly z herny nepřetržitě. Neviděla jsem tam jediné tiché dítě. Takže křičel i potomek oné slečny – pokud nějakého měla. A jestli ne, co tam dělá? Ano, káva i zákusky jsou tu výborné, ale sama bych si sem na poklidné čtení nezašla; to by káva i dort musely být nejlepší na světě a za babku – a stejně bych váhala.
V dětské kavárně se prostě počítá s hlukem. Důležité je děti usměrnit, aby byly ohleduplné, nezlobily ostatní ani personál, nepřevrhly kávu – a jinak ať se baví. Od toho tam přece jsou, no ne?
