Článek
Nakupujete v sekáči, v second handu, tedy z druhé ruky? Já ano a rozhodně se za to nestydím. A proč to dělám? Protože si za pár korun můžu koupit hezké, zajímavé a někdy i značkové módní kousky. A někdy na nich i trochu vydělám. Koupím je, chvíli nosím a potom je zase pošlu do světa. Někdy za méně, jindy za stejnou cenu, a občas jsem prodala i za víc.
V dnešní době by někdo dokonce i řekl, že se chovám odpovědně, udržitelně. Že místo toho, abych koupila nové oblečení, které potom vyhodím, si kupuji již nošené, které potom dál pošlu do světa. Takže proč ne, na sekáči není nic tak extra špatného, si myslím.
Kabelka za pár korun
Nedávno se mi ale povedl doslova majstrštyk. Vidím kabelku, kterou prostě musím mít. A cena? Neuvěřitelná, byla za 70 Kč. Tu jsem tam prostě nemohla nechat. Za ty prachy, i kdybych ji vzala jen jednou, tak ji beru. Byla jako nová, slušela mi, tak jsem si ji vzala. Nijak jsem ji nezkoumala, neprohlížela. Prostě kabelka — normální, černá, hezká, moderní.
Co je uvnitř?
Doma skončila na věšáku a teprve po několika dnech jsem se rozhodla ji prozkoumat a trochu ji uvnitř vyčistit. Působila skoro nepoužívaně, ale přece jenom ji trochu otřu a vytřu. Tak jsem ji vzala a dala se do práce. Otevřela jsem ji, uvnitř bylo několik kapsiček, tak jsem je všechny začala vytírat vlhčeným ubrouskem. A najednou na něco narazím.
Peníze!
Co jsem tam našla, co jsem v jedné malé, skoro skryté kapsičce našla? Peníze. A to celé 200 Kč. Super, říkám si, tak tahle kabelka se mi vyplatila. Stála 70 Kč a našla jsem v ní dvě stovky. Mám snad jít zpět do second handu a vrátit je? Rozhodně ne, vždyť by si je nechali oni a ještě by si ťukali na čelo, co jsem to za člověka, že to jde oznámit a vrátit.
Přesně jsem věděla, proč to tam daná předchozí majitelka měla a zapomněla. Je to úplně miniaturní kapsička, která přímo svádí k tomu dát si tam nějaké drobné právě z důvodu, aby byla rezerva. Možná tam ty dvě stovky předchozí majitelka nosila neustále, až na to prostě zapomněla.
Zůstaly tam
A co s nimi? Rozhodla jsem se, že je tam nechám. Taky jako určitou rezervu, kdybych někdy někde potřebovala něco zaplatit. Teď mám radost, jak jsem na kabelce krásně vydělala. Jenom doufám, že mě nepotká stejný osud jako předchozí majitelku. Že nezapomenu na to, že tam ty peníze mám.
Ale to se asi nestane: když něco prodávám, vše důkladně zkontroluji a vyčistím, takže nehrozí, že bych tam ty peníze zapomněla. Ale kdo ví, třeba tahle kabelka do světa nikdy nepůjde — mně se totiž líbí strašně moc.
