Článek
Žijeme v 21. století, máme telefony, které umí úplně vše, stále pokročilejší auta, chytré domácnosti. Během vteřiny najdeme na internetu úplně všechno a když chceme, můžeme komunikovat s kýmkoliv, odkudkoliv, v reálném čase. To je jen výčet pár věcí, které definují dobu, ve které žijeme. K té patří i bezhotovostní platby. Z technického hlediska jsou dnes úplným standardem. Ne ale z pohledu některých obchodníků.
Karty nebereme
Nevěřila bych, že ve 21. století se stále setkám s místy, kde bude jako jedno z největších lákadel cedule ve znění: karty nebereme. A jsou to kavárny, restaurace, bary, obchody, bistra, ale třeba i kadeřnické salony či různé stánky. Když si chci něco koupit, nebo se dobře najíst, či využít služeb, musím platit hotově. A to jako proč?
Tak na shledanou
Moje reakce na takový podnik je vždy stejná. Otáčím se a mířím ke konkurenci. Radši bych doslova umřela hlady, riskovala dehydrataci, než jít někam, kde jsou zatvrzelí zastánci hotovostní platby. Kde chtějí výhradně jen ty šustící papírky a cinkající mince. A přiložit plastovou kartičku, telefon nebo hodinky k terminálu u nich není možné. Tito podnikatelé moje peníze nikdy neuvidí.
Asi vím, proč to dělají
Proč to vůbec dělají, proč se brání platbě kartou? Začněme těmi oficiálními stanovisky, se kterými jsem se při konfrontaci s takovými podnikateli setkala. Častým argumentem je to, že na platbě kartou kvůli poplatkům prodělávají. No, nevím, jestli jim to někdo řekl, ale ty poplatky si přece mohou rozpustit do své marže. A mně jako zákaznici bude asi jedno, jestli se cena zboží o ten jednoprocentní poplatek navýší. Nebudu řešit, jestli místo stokoruny zaplatím 101 Kč, nebo místo tisícikoruny 1 010. Reálně to bude ještě méně, protože rozpustit do marže celé to procento by se týkalo situace, kdy by úplně každá zákaznice platila pouze kartou a nikdo by s hotovostí nepřišel.
Druhá oficiální výmluva, která je tak trochu z říše absurdity, je odmítnutí toho, aby byli lidé sledováni. Ano, i tyhle názory existují. Že platby kartou jsou způsob, jak sledovat a monitorovat útraty lidí a potom je ovládnout. No, budiž. Sice to zní jako fantasmagorie, ale jsem schopná pochopit, že tomu někdo opravdu věří.
A třetí důvod řeknu já. Ten totiž nikdo veřejně nevyřkne. Lehce totiž souvisí s výše uvedeným. Když zákaznice platí kartou, tak ten obrat, příjem, prostě neutajíte. Je evidovaný, což znamená zařadit ho do účetnictví. Při platbě hotovostí tahle povinnost pochopitelně vzniká taky, ale hodně těžko se dokazuje. Vlastně je to skoro až nemožné. Takže tady já vidím to hlavní, odkud vítr vane.
Jsem normální a tolerantní
Platby kartou nejen preferuji, ale i vyžaduji. Zároveň však zůstávám normální. Stále mám v kapse pár drobných, kterými v případě potřeby zaplatím pár rohlíků v samoobsluze, jedno pivo na stojáka v pivnici, nebo párek v rohlíku ve stánku. Je mi jasné, že na nejdrobnější platby není bezhotovostní platba pro obchodníka ideální, proto chápu, toleruji a akceptuji i to, když je umožněna nad určitou útratu.
Co ale netoleruji a neakceptuji, je to, abych útratu třeba i několik tisíc byla nucená platit v hotovosti. Abych musela nejprve hledat bankomat a poté s penězi vítězoslavně přijít k obchodníkovi, který je ode mě převezme. Takhle tedy ne. Ale respektuji vaše rozhodnutí — pokud se vám vyplácí odmítat mnoho zákazníků, tak prosím, vaše volba…
