Článek
Kdo dřív přijde, ten dřív mele. Takhle to v supermarketech prostě chodí. Zboží v akci není v neomezeném množství. Když se prodá a další není na skladě, smůla. Sice jsem žádné podmínky akcí ani další dokumenty nijak detailně nečetla, ale jsem přesvědčena, že obchod to takhle má jasně ošetřeno. A tak holt, když na mě už nezbude, mám smůlu. Pokud se ovšem nerozhodnu krást, jako jedna dotyčná paní, kterou jsem chytila při činu.
Už nebylo
Tentokrát to bylo maso, kuřecí, vcelku levné. Do obchodu jsem se dostala několik hodin po otevírací době a, bohužel, regál s masem byl prázdný. Výrazná barevná cedule lákala na kilo kuřecího za cenu kolem stovky, ale, bohužel, už nebylo. Tedy – nebylo pro mě. Pár kupujících jsem viděla, že ho mají v košíku. Takže jsem přišla o pár minut později? To snad ne.
Odchytila jsem prodavačku, zeptala se jí, jestli ještě něco mají na skladě, a její odpověď byla jasná: bohužel už nemají, vše, co bylo, je pryč. Možná zítra nebo pozítří, až přivezou zboží, a mám pochopitelně přijít ideálně už ráno. Ale to je informace, kterou moc dobře vím. Jenže nejsem seniorka ani nezaměstnaná, abych si mohla dovolit stát tam už brzy ráno, než hodiny odbijí celou a dveře se otevřou.
Z regálu ne, ale z košíku
A jak chodím po obchodě a vybírám další zboží, vidím, že někteří to kuřecí v košíku mají. No, holt měli ještě štěstí – pár minut patrně rozhodlo. Co se dá dělat. Ale jiného názoru byla očividně postarší, dost drzá paní, na kterou se už také, jako na mě, nedostalo. Přichomýtla se ke košíku, jehož majitelka ho nechala pár kroků od sebe a četla si nějakou etiketu na vybíraném zboží.
Najednou – šup – ta dáma sáhla do toho košíku, vytáhla jedno balení masa, hodila ho k sobě a rozhlédla se, jestli ji někdo nevidí. A zjistila, že já ji viděla. „Že se nestydíte!“ řekla jsem natolik hlasitě, že původní majitelka masa zbystřila. „Paní vám právě vzala z košíku balení akčního kuřecího, abyste věděla.“
Ať si to sežere
Drzá nakupující hned začala argumentovat tím, že ona jich má pět a na ni nezbylo nic, tak si prostě jedno vzala. Dáma, které nákup patřil, to vzala s grácií. Zakroutila hlavou a se slovy „Ať si to sežere“ to nechala být – s dovětkem, že karma dostihne každého a dost možná to bude velmi brzy.
A má pravdu; i já jsem názoru, že každý čin, který v životě uděláme, bude spojen s nějakou odpovídající reakcí. Dotyčná měla šanci to vrátit, omluvit se, uznat chybu a vysvětlit náhodný zkrat – a neudělala to. Tak co jsme to za lidi?
