Článek
I když si návštěvu města naplánujete sebelépe, dítěti prostě neporučíte. I když vám kojení týdny předtím časově dokonale vychází, při cestě mimo domov je to jinak. Alespoň takové jsou mé zkušenosti. Malému dítěti, kojenci, prostě neporučíte. I když doma vydrží několik hodin, jakmile vyrazíme ven, je to najednou úplně jinak. Jako by mi to ten můj brouček dělal naschvál, pomyslím si pokaždé.
A teď co?
Vidím, že se něco děje. Brek to jen potvrzuje. Stoupne mi tep, orosím se a začnu postupně vylučovat možné důvody. Není mu zima ani horko. Není to diskomfort v kočárku. Stejně tak nic netlačí a plenka je v pořádku. Nepřítomnost maminky to také není. Je jasné, o co jde – hlad. Mám dát najíst, nebo nechat dítě řvát?
Ne, neodstříkala jsem si mléko na cestu. Stejně bych ho neměla kde ohřát. Jedinou možností, jak dítě nakrmit, je vyndat prso. Doma to není žádný problém, ale teď jsem na veřejnosti, mezi lidmi. Naštěstí jsem na tuto situaci připravená, ale přesto je mi to nepříjemné.
Když není kde
Vím o místech, kam se schovat. Vím o dětských koutcích s kojícími zónami. Jenže, jako na potvoru, je všechno daleko. Hledám tedy místo, kde bych si mohla pohodlně sednout a nebyla tolik na očích. Jenže lavičky jsou pochopitelně tam, kde chodí lidé – aby si měli kde odpočinout.
Volím tedy místo, usedám, nachystám ten svůj uzlíček neštěstí, snažím se plenou zakrýt, co jde, a můžeme začít. Stačí pár vteřin a je mi jasné, co byl ten problém – opravdu hlad. Po pár minutách je konečně hotovo a klid. Přesto se to neobešlo bez komplikací.
„Že se nestydíte, tady na veřejnosti“
Tak zněla výtka od postarší dámy. No, dámy… Říkám si, která žena, matka, by nebyla tolerantní? Vždyť to všechny známe. Tahle paní asi ne. „Že se nestydíte kojit tady před lidmi, na veřejnosti.“ Moje odpověď byla rychlá a pohotová: „Stydím, ale co mám jiného dělat?“ Opravdu, také mi to není dvakrát příjemné, ale co mám dělat?
Nejsem z těch, kterým by se líbilo vytahovat prso na veřejnosti. Nevyhledávám to, ani nedávám na obdiv, že mé dítě je kojenec a má hlad. Ani z této situace nejsem dvakrát nadšená. Ale co mám dělat? Jsou jen dvě možnosti: Buď dítě nakojím teď a tady, nebo se potáhnu desítky minut domů s ječícím dítětem. Co je lepší? Já mám jasno.
Nejsem žádná exhibicionistka, co by na veřejnosti kojila pro potěšení, z trucu, nebo co by chtěla schválně provokovat. Dožene mě k tomu okolnost. Chápu, že někomu to může vadit, ale takový člověk se přece nemusí dívat. Já také nepozoruji okolí, mám sklopený zrak a dělám, že tam nejsem. To samé může udělat ten, komu kojení vadí.
