Když na to nemám, tak si to přece nekoupím. Každý nemůže mít všechno

I přesto, že kolem sebe slýcháme různé nářky na to, jak se žije špatně, je tomu přesně naopak. Máme se dobře, žijeme v demokracii, v dobré době. Pokud dodržujeme zákony a nenarušujeme svobodu někoho jiného, můžeme si dělat i říkat a dělat, co jenom chceme.

Máme možnost bydlet, kde chceme, cestovat, kam chceme, pracovat, kde chceme. Nebo nemusíme pracovat vůbec. Nikdo nás do ničeho nenutí a z velké části si o našich životech rozhodujeme sami. A to je dobře. Je to lepší než žít v době, kdy měl každý doslova kulové, úspěšnost se měřila podle kádrového posudku, členství ve straně a počtu udaných kolegů a přátel.

Mnozí lidí s láskou v oku vzpomínají na socialismus jako na dobu, kdy se měli skvěle. Kdy měli všechno, kdy si nezáviděli. Trocha pravdy na tom bude. Co měli ti největší komunističtí pohlaváři, to jsme stejně nevěděli, to před námi zůstalo utajeno. Co jsme ale dobře věděli bylo to, že máme stejné věci, co má náš soused. Ono totiž, to socialistické „všechno“ byl defacto jen klasický základ vybavení domácnosti, a protože nabídka zboží byla vcelku omezená, měli jsme všichni to stejné. Takže nebylo, co komu závidět.

Teď je tomu jinak. Žijeme v demokracii a můžeme si koupit cokoliv odkudkoliv. Můžeme mít obyčejné auto rumunské výroby, stejně jako supersport v ceně desítek milionů. Jediné, co nás omezuje, je náš rozpočet. Ale tak to ve světě chodí, že někdo se má lépe, někdo hůře. A že nemůžeme mít vše, na co bychom si pomysleli. A měli bychom si uvědomit, že zatímco my chceme obrovský dům, nejmodernější smartphone, špičkovou televizi a luxusní auto, jsou na světě lidé, co třeba v životě neviděli bazén s vodou. Ano, něco, co je pro nás zcela běžné, a normální. A když už ho nemáme na zahradě, můžeme bez problémů se stovkou v kapse vyrazit na nejbližší plovárnu.

Rozumně smýšlející člověk ví, že když na něco nemá, tak si to prostě nekoupí. Můžeme sousedovi závidět lepší auto, lepší dům, elektroniku, ale pokud na ni s naším rozpočtem nemáme, měli bychom to přijmout a investovat peníze do toho, na co máme. Takhle nějak by měl uvažovat finančně gramotný člověk.

Představy jsou ale realitě na hony vzdáleny. S finanční gramotností na tom jsme na štíru. A tak se není čemu divit, že si chceme koupit vše, co má náš soused. Abychom mu nezáviděli a měli jsme také vše, jako za socialismu. A jak získat něco, na co nemáme peníze? Přece pomocí půjčky. Stačí pár desítek minut a na našem kontě s pár tisícovkami se objeví suma řádově o nulu, nebo dvě větší. A můžeme jít na to.

Jedním z hlavních rizik je přeplacení půjčky, kdy vysoké úrokové sazby mohou vést k tomu, že dlužník zaplatí podstatně více, než si původně půjčil. Pokud si člověk pečlivě nezváží svou schopnost splácení, může se dostat do finančních potíží, které budou mít dlouhodobé negativní důsledky.

Dalším rizikem je neschopnost splácet půjčku. Pokud dlužník není schopen splácet včas, může čelit dodatečným poplatkům, penalizacím a záznamům v registrech dlužníků. V krajním případě může dojít až k exekuci majetku. Neschopnost splácet půjčky včas může také negativně ovlivnit kreditní skóre dlužníka. Snížené kreditní skóre ztěžuje získání dalších půjček nebo hypoték v budoucnosti a může omezit finanční flexibilitu.

Další riziko spočívá ve vázanosti na pevné splátky, které nemusí odpovídat budoucím finančním možnostem dlužníka. Pokud se jeho příjmy sníží, může mít problém splátky zvládnout, což opět vede k finančním potížím. Navíc dluhy mohou vyvolávat stres a úzkost, což může ovlivnit duševní zdraví a celkovou kvalitu života dlužníka.

Také je důležité zmínit riziko podvodných půjček. Existují nelegální nebo podvodné půjčky, které mohou dlužníky uvést v omyl nebo je dokonce připravit o peníze bez poskytnutí skutečné služby.

To, že nám dají půjčku částečně ukazuje, že bychom na dané zboží nakonec měli. Stačilo by se uskromnit, počkat a ušetřit si. Ale my ne. Radši si to na splátky koupíme hned. A peníze, které bychom si za normálních okolností dávali stranou, vracíme bance. A k tomu přidáváme tučný úrok. Roky splácíme a částka kterou vrátíme se může klidně dostat do dvojnásobku.

A to je ten lepší případ. Jsou i horší. Vezmeme si jednu půjčku, druhou, třetí. Čtvrtou na zalepení té první, pátou na zalepení té druhé. A už se to roztáčí. Úroky, pokuty, pohledávky, exekuce, bankroty. A začínáme nadávat na vládu, zemi, demokracii, na vše okolo. Přitom úplně stačilo držet se základního pravidla: Když na to nemám, tak si to přece nekoupím. Každý nemůže mít všechno. Socialismus byl o tom, že všechno bylo vše, každý měl vše. Demokracie a kapitalismus je o tom, že každý má to, na co skutečně má. Respektujte to!

Zdroj: https://www.seznamzpravy.cz/clanek/zahranicni-fotky-cira-radost-deti-ktere-znaji-jen-valku-poprve-v-zivote-videly-bazen-258538, https://www.seznamzpravy.cz/clanek/ekonomika-finance-osobni-v-testu-financni-gramotnosti-cesi-propadli-vyzkousejte-jak-jste-na-tom-vy-252893