Článek
Někdo nejde k samoobslužné z principu, protože má za to, že supluje práci pokladních a dělá ze sebe neplaceného brigádníka. Jiný zase proto, že se obává technické složitosti markování nákupu. Někteří chodí ke klasickým pokladnám proto, aby s pokladní prohodili pár slov. A jsou tací, kteří něco podobného přímo nesnáší. Třeba já. Co bych dala za to, aby u nás, v malém krámku, samoobslužná pokladna byla.
Monitoring mého nákupu
Velké nákupy dělám v supermarketech. Ale ty menší, dílčí, prostě musím uskutečnit u nás, v malém obchodě. Je nesmysl jezdit kvůli nákupu za maximálně pár stovek, do dvacet kilometrů vzdáleného supermarketu. Ale přiznám se, někdy jsem nad tím skutečně už přemýšlela.
Pokaždé, když nakupuji u nás, je můj nákup podroben monitoringu. Prodavačka u kasy každou položku sjede okem a mnohdy si neodpustí nějakou nesmyslnou poznámku. Nevím, proč to dělá, ale je mi krajně nepříjemné, aby o mém nákupu mluvila nahlas. A ještě tak, že to slyší i ostatní.
Co dnes máte?
Tak zní první věta, ve chvíli, kdy pokládám zboží na pás. A jak ho bere do ruky a skenuje čárové kódy, jen to pokračuje. Okomentuje, že manželovi patrně došlo pivo, proto ho kupuji. Že asi chystáme oslavu, když mám na pultu chlebíčky a veku. Přání příjemného romantického večera jsem zase slyšela ve chvíli, kdy mi markovala flašku červeného vína. Jakoukoliv cukrovinku zase komentuje v tom smyslu, že mám rozmazlené děti, když jim dopřávám tolik čokolády. A u balených vod si neodpustí poznámku o tom, že nechápe lidi, co je kupují, když jim teče voda z kohoutku za pár haléřů.
Stížnost? V žádném případě
Stěžovat si dnes můžete maximálně tak ve velkých supermarketech, kde nikdo nikoho pořádně nezná. Ale u nás, v malém krámku? Hned budou vědět, kdo si stěžoval. Hned se to roznese mezi ostatní prodavačky. A také se ro jistě roznese po městě. Bude to ještě horší, než je to teď.
Radši bych, kdyby u nás byly samoobslužné pokladny, nebo rovnou ten speciální samoobslužný obchod. Vždyť, co je komu do toho, co nakupuji. Nebo takhle, klidně ať si o tom myslí cokoliv, ale ať je ticho. Jsem přesvědčena, že to vadí i ostatním lidem. Takové prodavačky by si měly uvědomit, že když se kvůli tomu jednou rozhodneme chodit ke konkurenci, její zaměstnavatel nebude mít kšeft a ona skončí na pracovním úřadě.
