Koupila jsem na trhu „domácí“ sýr. A doma zjistila, že je od velkovýrobce

Adventní nebo vánoční trhy jsou místem, kde lze nejen nasát příjemnou atmosféru a setkat se s přáteli, ale také nakoupit různé zajímavé produkty od menších, lokálních podnikatelů. Tedy alespoň tak jsem si to vždycky myslela. Když jdu do supermarketu, očekávám, že tam kupuji potraviny od obrovských firem. A když jdu na trh, očekávám, že koupím potraviny od menší, ideálně lokální rodinné firmy nebo živnostníka. Ale chyba lávky.

Hezky, rustikálně vypadající stánek, v něm vcelku bodrý muž lákající na kvalitní sýry z Beskyd. No, kdo by odolal? Přistoupím blíže a vybírám. Beru jedno velké balení sýrových nití, jednoho oštěpka a balení ochuceného sýra kaškaval. Pravda, při vyřčení ceny – 720 korun – mi trochu zamrzl úsměv. Ale bylo toho dohromady skoro kilo sýrů, a tak si říkám, že i ten malý živnostník, ten beskydský výrobce, také musí platit účty a zaslouží si slušný výdělek. A tak vytahuji peněženku a platím. Sýry házím do tašky a pokračuji chůzí mezi dalšími stánky.

Doma vybaluji sýry, zadívám se na obaly a nestačím se divit. Ne, ten bodrý muž ve stánku rozhodně nebyl producent těchto sýrů, ani nikdo z rodinné firmy, kdo by vyrazil na trh je prodávat. Výrobcem mých sýrů byla firma z Třince. Ne žádná společnost s ručením omezením, pod kterou mohou nějaké rodinné firmy podnikat. Tohle byla akciová společnost. Tak nějak začínám tušit, že jsem se nechala trochu napálit. Svou naivitou a nulovou obezřetností při koupi.

Ne, moje sýry nevyrobila žádná rodinná firma ani drobný živnostník. Vyrobila je velká akciová společnost. Na jejím webu se dozvídám, že zaměstnává kolem 100 osob. No, teď už je mi jasné, že jsem na trhu koupila přesně to, co jsem nechtěla. A když se dočtu i to, že produkty téhle firmy lze pořídit i v některých supermarketech, nevím, jestli mám být nejdříve zklamaná a potom naštvaná, nebo to má být naopak.

Musím říct, že z hlediska chuti zklamaná nejsem. Chtěla jsem dobré sýry a ty jsem dostala. To je v pořádku. Ale tak nějak jsem čekala, že ten stylový stánek patří nějaké malé rodinné firmičce, ne akciovce, která má 100 zaměstnanců. Být tam značka firmy viditelně uvedená, ani se u stánku nezastavím – nebyla by k tomu motivace.

Pídím se po tom, zda jsem alespoň nijak výrazně nepřeplatila. Bohužel, i tady se mísí zklamání s naštvaností. Sestava produktů, které jsem si odnesla z trhu, se dá normálně koupit za zhruba pětistovku. Mých zaplacených 720 Kč je částkou o poznání vyšší, bohužel.

Mohu vyčítat městu a organizátorům, že vůbec dovolí, aby na adventní trhy pustili místo malého prodejce obrovskou firmu. Mohu vyčítat té firmě, že její stánek působí jako místo, kde nakoupím sýry od drobného podnikatele. Realita je ale taková, že naštvaná mohu být jen a pouze na sebe. Byla jsem důvěřivá, byla jsem naivní a šla jsem na trhy s určitou představou, která byla od reality zcela vzdálená.

Alespoň jsem poučena. Na různé adventní, vánoční, farmářské a jiné trhy nezanevřu. Ale než si něco koupím, budu chtít přesně vědět, odkud prodejce je, jaké je jeho IČ a jak velký podnik dané produkty vyrábí. A teprve potom začnu ukazovat, co si dám do své tašky. Nechci opakovat, že kvůli své naivitě a důvěřivosti nejen naletím, ale také přeplatím.

Zdroj: Obchodní rejstřík, osobní zkušenost, webové stránky společnosti