Mám v práci jen výhody. Dosáhla jsem jich díky věci, kterou ostatní odmítly

Že jsme si v práci všichni rovni? To rozhodně ne. Nejsme žádná velká fabrika, kde jsou lidé jenom číslo. Jsme malý kolektiv, všichni se navzájem známe a víme, jaký kdo je, jak kdo pracuje, jak je loajální a co dělá. Stejně tak vím, že nemáme ani stejný plat. Takže minimálně u nás ta rovnost rozhodně neplatí. A je to v pořádku. Ale vím, že můj názor je trochu ovlivněný tím, že mám výhody.

Ano, jsem v práci ta, která si může tak trochu diktovat, co chce. Která, když potřebuje volno, tak ho dostane. Která si může brát směny dle svého a která, když potřebuje, může odejít dřív. A nikdo s tím nemá problém. Přesto tohle běžné není, protože jsou kolegyně, které na něco podobného prostě mohou zapomenout. A když opravdu potřebují, musí hodně přemlouvat, aby dostaly nějaké volno, nebo mohly odejít dřív.

Je jasné, že mě kvůli tomu tak trochu nesnáší, ale co já s tím? Je to jejich problém, ne můj. Ty výhody u nás v práci nemám za svůj milý úsměv, pěknou postavu nebo za to, že se hezky a někdy i sexy oblékám. I když si to některé kolegyně myslí.

A dokonce si myslí, že mám patrně i něco se šéfem a provozním, což je právě důvod těch mých výhod. A pochopitelně i vyššího platu, samozřejmě. Ale realita je úplně jiná, nudnější, obyčejnější. Je klasická. V práci, stejně jako všude jinde, platí princip něco za něco. A znovu opakuji: nemám na mysli to, že bych snad s vedením nějak flirtovala nebo něco víc.

Bylo to v každé práci a tady to není výjimkou. Úplně stačí, když je člověk tak trochu loajálnější zaměstnanec. A co si pod tím představit? Nic extra výjimečného to není. Přijít dřív, končit později, přijít o víkendu. Prostě když je potřeba, vědí, že se na mě mohou obrátit, a pokud mohu, tak vyhovím. A přesně díky tomu to funguje i obráceně — vyhoví oni mně.

Spoustu konfliktů jsem už s kolegyněmi měla právě kvůli tomu, že jim vadí, že mám výhody, benefity. Říkám jim: holky, můžete to mít úplně stejně. Stačí jenom někdy vyjít vstříc vašemu zaměstnavateli. Potom vyjde vstříc on vám. Nechcete vy, nechce on. A naopak. Jo, takhle jednoduché to je.