Článek
Čekala jsem, že to jednou přijde: že mi moje dítko nakáže, jaké oblečení mu mám koupit, aby zapadlo mezi vrstevníky. Věděla jsem, že to nastane brzy, ale vždy jsem tak nějak doufala, že až na základní škole, nejlépe na druhém stupni. Jenže to byl omyl. Nešlo ani o druhý stupeň, ani o první, nýbrž o mateřskou školu, kde se začalo řešit, co má kdo na sobě.
Mami, potřebuji tohle tričko, abych nebyl socka
Procházíme se se synem v obchodě, vybírám trička a najednou ze sebe vykoktá větu, která mě málem posadila na zadek: „Mami, potřebuji tohle tričko, abych nebyl socka.“
Vykulila jsem oči a vůbec nechápala, kde tohle slovo vzal. Ne, nejednalo se o žádné extra značkové nebo výjimečně drahé tričko, ale o úplně obyčejné dětské triko s oblíbenými kreslenými postavičkami, které stálo pod sto korun. To mě uklidnilo aspoň v tom, že syn patrně ani netuší, co slovo „socka“ znamená. Přesto mě to znepokojilo.
Někdo to musel říct
Doma slovo „socka“ nepoužíváme, od prarodičů to taky nemá a učitelky ve školce? To už vůbec ne. Tak odkud to slyšel? Předpokládám, že od vrstevníků. Snažím se z něj vypáčit víc informací, a nepletu se. Slovo použil Honzík ve školce.
Honzíka známe od vidění. Je to předškolák, má staršího bratra v pubertě. Je tedy jasné, odkud vítr vane. Pravděpodobně slyšel bratra, jak se doma hádá s rodiči o oblečení. Puberta je věk, kdy člověk chce zapadnout, a můžeme před tím zavírat oči, jak chceme, ale realita je taková, že mezi dětmi (a teenagery) je oblečení opravdu důležitým faktorem společenského statutu.
A předškolákovi Honzíkovi se tenhle slovní obrat zalíbil natolik, že ho neváhal použít před mým synem. A i můj syn ho okamžitě převzal. Naštěstí to aspoň poprvé použil u trička, které se mu prostě líbilo, a ne kvůli tomu, aby vypadal „bohatě“ nebo „in“.
Je to normální?
Trochu mě uklidnilo, že nejde o případ, kdy by mé dítě nutně vyžadovalo značkové tričko za dva tisíce. I tak mě ale celá situace vykolejila. Tričko chtěl vyloženě proto, aby v kolektivu zapadl, aby měl něco, co zaujme ostatní a dostane se tak do středu pozornosti. A to je problém.
Jsem si vědoma, že nemohu ovlivnit všechno, co děti slyší v jiných rodinách nebo co odposlechnou ve školce. Ale stojím si za tím, že není normální, aby takhle mluvilo předškolní dítě. Honzík, který půjde do školy, už snad aspoň trochu tuší, co to znamená. Ale můj menší kluk nemá o významu slova „socka“ ani ponětí. Společně jsme si to vysvětlili, jenže už teď se děsím, s čím přijde příště.
