Článek
Jak si představujete ideální, dokonalé partnerské soužití? U mě je to jednoduché: Nehádáme se o to, čí je která práce, kdo co má udělat. Prostě fungujeme jako jeden tým. Když je potřeba dát nádobí do myčky, vyluxovat, vytřít podlahu nebo pověsit prádlo, udělám to nejenom já, ale klidně i můj partner. Stejně tak pomůže s vařením oběda či s péčí o děti. Já zase pomůžu s běžnými věcmi okolo domu, i když by někdo mohl namítat, že je to mužská práce.
Je to normální? Ano!
Možná se někdo pozastaví nad tím, že můj muž dělá typicky ženské práce – že snad může být zženštilý? Ne, já si to nemyslím. Z mého pohledu je to slušný chlap a gentleman, když doma pomůže s péčí o domácnost. A že já zase pomáhám i u těch chlapských prací? Když je zvládnu a jde mi to od ruky, proč nepřiložit ruku k dílu?
Takže ano, mně to přijde normální. Je to dáno i výchovou. Když jsem byla malá, fungovala i naše rodina jako jeden tým. Nebyla tam žádná dělba práce na „co musí dělat chlap“ nebo „co musí dělat žena“. A už vůbec nedocházelo k nějakému ponižování či dávání najevo, kdo je doma hlava rodiny, kdo je pán tvorstva.
Manžel chodí do práce a já mu musím každý den sloužit
Že je to standard u mě nebo možná i u vás, neznamená, že je to tak všude. Čas od času podobné podivné móresy chlapů zachytím v televizních pořadech, kde se mění manželky. A teď vím i to, že doma to tak má i moje kamarádka. Nikdy si nestěžovala, nikdy o tom nemluvila a teď to z ní vylezlo úplně náhodou. Ve chvíli, kdy jsem mluvila se svým partnerem a požádala ho, zda by se mohl stavit koupit pár věcí k večeři, jestli by mohl oloupat brambory a dát je vařit, protože přijdu později. A on? Neměl s tím žádný problém.
„Manžel chodí do práce a já mu musím každý den sloužit,“ posteskla si se slzami kamarádka hned poté, co jsem zavěsila. Prý si nedovede představit, že by takový hovor vedla se svým partnerem. Je si stoprocentně jistá, že by ji poslal do patřičných míst a ještě by jí vynadal, co si to vůbec dovoluje po něm chtít.
Pán tvorstva
Desítky minut mi povídala, stěžovala si, plakala. A já nevěděla, co říct. Já bych s takovým chlapem nebyla. To, že chodí do práce, ho přece neopravňuje k tomu, aby si ze své partnerky dělal služku. Ona se zase stará o jejich děti. A ne, nemá povinnost udržovat doma denně doslova sterilní pořádek ani mít vždy teplou večeři na stole. I ona má nárok na odpočinek a trošku zábavy v životě.
Popravdě nechápu, proč s někým takovým je. Ten, kdo si ze své partnerky dělá služku a poskoka, není žádný chlap. Možná si to o sobě myslí, ale je to pravý opak – slaboch non plus ultra. Skutečný muž je takový, který je gentleman, jenž partnerce pomůže, udělá jí radost a nechá ji také odpočinout. To je pravý chlap s velkým „CH“. A jakého máte doma vy, dámy?
