Článek
Kdykoliv si s dětmi sedneme v restauraci na oběd, pravidelně mě šokuje jedna věc — ceny nápojů. Na to, že jsou v některých podnicích přestřelené skoro všechno, jsem si už tak nějak zvykla. Ale že nealkoholické pití vyjde dráž než alkohol, to mi hlava prostě nebere. A upřímně, čím častěji to vidím, tím víc mě to vytáčí.
Limonáda dražší než pivo? To už je opravdu absurdní
Občas člověk narazí na restauraci, kde je točená limonáda levnější než pivo, nebo alespoň stojí stejně. Jenže pak jsou podniky, kde je realita úplně opačná. Desítka za 47 korun, dvanáctka za 59 a obyčejná kolová limonáda za 60. A to není žádná výjimka, ale konkrétní příklad z restaurace u nás ve městě. Jinde zase stojí desítka 49 korun a půllitr malinovky rovnou padesát.
A přesně v takové chvíli si člověk začne říkat, jestli se z toho už někdo úplně nezbláznil.
Jednou už jsem to nevydržela a zeptala se natvrdo
Jednou jsem se už neudržela a zeptala se na rovinu: „Máte limonádu dražší než alkohol, to mám dát svým dětem desítku?“ Byla jsem opravdu rozčilená, protože přesně tak absurdně to na mě působilo.
Číšník naštěstí reagoval slušně a věcně. Řekl mi, že ceny nápojů nastavuje majitel a on sám s tím nic neudělá. Dokonce přiznal, že má také děti a podobné ceny v restauracích mu připadají stejně nesmyslné. Hned nám ale nabídl karafu kohoutkové vody s citronem na účet podniku, čehož jsem ráda využila. A právě za tenhle lidský přístup jsem mu nakonec nechala i pěkné dýško.
Personál za to nemůže, tak jsem psala přímo podnikům
Nechtěla jsem si vybíjet vztek na obsluze, protože ta ceny opravdu netvoří. Rozhodla jsem se tedy obrátit přímo na restaurace a napsat jim. Chtěla jsem slyšet, jak si takový nesmysl obhajují.
Jenže odpovědi byly skoro přes kopírák. Náklady, dodavatelé, marže, kalkulace, provozní výdaje. Pořád dokola stejné fráze, za které se dá schovat úplně cokoliv. Všichni se tvářili, jak je to mrzí, ale že s tím vlastně nemohou nic dělat. A člověk si z toho má asi sednout na zadek a ještě poděkovat.
U piva marži chápu. U limonády už méně
Když restaurace koupí sud piva za zhruba dva tisíce korun a prodává půllitr kolem padesáti, chápu, že si na tom chce něco vydělat. Jasně, podnik není charita. Jenže právě proto mi nedává smysl, proč musí mít ještě vyšší marži na limonádě, která je v nákupu levnější.
Když stejně velký sud limonády stojí třeba o několik set korun méně, proč je pak ve výsledku pro hosta dražší než pivo? Zvlášť když limonáda nemá tak krátkou životnost, nemusí se tolik řešit její kvalita při čepování a obecně s ní bývá méně starostí než s pivem.
Právě tady mi všechny řeči o kalkulacích začínají připadat spíš jako pohodlná výmluva než poctivé vysvětlení.
Mám pocit, že restaurace zkoušejí, co si necháme líbit
Čím déle to sleduji, tím víc mám pocit, že nejde jen o náklady. Spíš to působí tak, že si podniky prostě testují, co zákazník ještě unese. A na rodičích s dětmi je to vidět nejlépe. Dospělý si dá pivo, ale dítěti alkohol neobjednáte. Takže zaplatíte cokoliv, protože vlastně nemáte moc na výběr.
A právě to mi na tom vadí nejvíc. Nejde jen o pár korun navíc. Jde o princip. O pocit, že se někdo snaží vytěžit maximum právě z těch, kteří nemají moc prostoru couvnout.
Já už jsem se rozhodla. Takové podniky bojkotuju
Po všech těch zkušenostech jsem si v tom udělala jasno. Do podniků, kde mají nealko pro děti dražší než pivo pro dospělé, prostě chodit nebudu. Nevidím důvod podporovat místo, které má očividně pocit, že rodiny s dětmi snesou úplně všechno.
Protože pokud se někde alkohol jeví jako dostupnější volba než obyčejná limonáda, pak tam podle mě není něco v pořádku. A já takový přístup financovat nehodlám.
