Megalomanské akce pro děti z nás jenom tahají peníze za nekvalitní služby

Než začnu, chci upozornit, že neházím všechny pořadatele dětských akcí do jednoho pytle. Mám zkušenost, že malé, místní a vesnické akce pořádané různými spolky jsou skvělé. Jsou komorní, dobře připravené a levné.

Naopak megalomanské akce, jako různé celodenní festivaly a zábavné dny, jsou jen způsobem, jak vytáhnout z kapes rodičů co nejvíce peněz. A to tím nejhorším způsobem – skrze děti. Rodiče se tak dostávají do nezáviděníhodné situace. Buď budou velmi přísní a budou muset dětem neustále něco odmítat, nebo se stanou chodící peněženkou ve snaze udělat svým dětem dokonalý den.

Tuhle větu uslyšíte na takové akci snad milionkrát, a to o čemkoliv. Budou to skákací hrady, různé kolotoče a vláčky, malování na obličej, balonky. A samozřejmě jídlo, pití a různé hračky. K tomu připočtěte merch interpretů, kteří na akci vystupují.

Brzy zjistíte, že kývnout na všechno prostě nejde. Musíte si stanovit pravidla. A přestože budete tvrdí, i tak se proměníte v chodící peněženku, ze které létají peníze na všechny strany. I když jste počítali s tím, že budete platit, stejně vás to dostane.

Nemám problém dětem něco koupit. Chápu, že prodejci nebo provozovatelé služeb chtějí vydělat. Ale vadí mi, když cena absolutně neodpovídá kvalitě. Obyčejný balonek za stovku, skákací hrad na pár minut za padesát korun. Hranolky z fritézy za stejné peníze a low-cost párek v polotvrdém rohlíku za několik desítek korun.

Nemám problém dát více peněz za kvalitní zboží, služby nebo jídlo. Mám problém dát hodně peněz za nekvalitní věci. Žádný místní podnik by si něco takového nemohl dovolit, protože by k němu po čase nikdo nepřišel. Tady je to jedno, protože to má charakter turistické pasti. Přijdeme jednou, poprvé a naposledy. A když nejsme spokojení, nikoho to nezajímá.

Já osobně bych takhle peníze nikdy nevyhazovala. Raději bych byla o hladu a žízni. Je to proti mému přesvědčení. Ale co mám dělat, když mám dítě? Mám mu zkazit den tím, že mu všechno zakážu? To bych ho tam rovnou nemusela brát. Přistoupím na jejich hru a smířím se s tím, že utratím peníze zbytečně. A pak si doma budu přísahat, že na podobnou akci už nikdy nepůjdu. Ale když se za rok moje dítě dozví o další akci, budu tam zase – i když vím, co mě čeká. Ach jo.