„Měla stát 250 Kč, a ne skoro tři stovky,“ hádala jsem se s poslíčkem pizzy

Když není čas vařit, objednáme si pizzu. Máme štěstí, že u nás v obci funguje rozvoz, takže stačí vzít telefon, zavolat, objednat a počkat, až ji poslíček doveze. Pizzerie u nás ve městě funguje už roky a můžu říct, že patříme mezi pravidelné zákazníky. Jenže při poslední objednávce jsem zjistila, že se hodně věcí změnilo. A já se rozhodla, že něco podobného už v žádném případě dál podporovat nebudu.

Číslo mám uložené a stabilně si objednávám pořád tu samou. Vyzkoušela jsem u nich několik druhů, ale tahle mi prostě chutná nejvíc. Když vám něco chutná, není důvod to měnit. A tak beru telefon, vytáčím číslo a objednávám pizzu číslo 17 – pouze tuto jednu. Diktuji adresu, telefonní číslo a dozvídám se, že do půl hodiny budou u mě.

Paráda, to je výhoda menších měst: kurýři se nemusí trmácet skrz dopravní špičku a i objednávek je méně. Začínám se tedy těšit, že za třicet minut budu mít pizzu na stole. Uběhlo přesně 28 minut a už mi volá poslíček, že dojíždí před dům. Bezva – beru peněženku a jdu si pro jídlo. Těším se, jak si pochutnám.

Usměvavý mladík vytahuje pizzu z přepravního boxu a žádá po mně 299 Kč. Dívám se na něj, jestli se nespletl. „Měla stát 250 Kč, a ne skoro tři stovky,“ hádala jsem se s poslíčkem, co pizzu přivezl.

Odpověděl suše, že všechno sedí, a ukázal mi účtenku. Dívám se na ni a vidím, že pizza už nestojí 250, ale 259 Kč. Dobře, v pohodě – to je moje chyba, cenu jsem si na webu neověřila. Zdražili, v pořádku, jejich právo, jejich volba – akceptuji.

Co jsem ale akceptovat nechtěla, bylo dalších 40 korun, které mi k ceně pizzy naúčtovali. Tahle pizzerie dřív v rámci kilometrového dojezdu, kam spadala i moje ulice, rozvážela zdarma. A zcela zdarma byla i krabice. Takže za pizzu, která stála 250 Kč, jsem zaplatila přesně tolik, ani o korunu víc.

Teď však pizza zdražila na 259 Kč – to bych ještě chápala. Jenže k tomu připočetli 25 korun za dopravu a dalších 15 korun za krabici. A to už je na mě moc. Rozmrzele jsem poslíčkovi zaplatila 300 Kč a odešla domů. Jasně, měla jsem si vše ověřit předem na webu a ne objednat ze zvyku, jako vždycky.

Pochopím, že někdo zdraží – to je v pořádku. Vadí mi ale, jak to udělali: cena jedné pizzy vyskočila z 250 Kč na 299 Kč, tedy o dvacet procent. A přitom samotné zdražení jídla dělá jen 9 Kč; zbytek tvoří 25 Kč za to, že ke mně kurýr jede kilometr, a 15 Kč za obyčejnou krabici, která v nákladech stojí čtyři až pět korun. A mně ji přeúčtují za patnáct – to fakt ne.

Milá pizzerie, máte na to samozřejmě plné právo; je to vaše rozhodnutí a váš byznys. Doufám jen, že je to dobře promyšlené, protože já už jsem zákaznicí bývalou. A když jsem se o vaší cenové politice zmínila známým, slyšela jsem, že i oni s vámi končí. A já se jim vůbec nedivím.