Článek
Milí nezodpovědní rodiče, mít děti nebylo povinné. Pokud jste se na to necítili, neměli jste si je dělat. Teď, když už je máte, dělejte vše pro to, abyste se o ně starali. Ano, já také umím to, co vy: vypustit je na kopec a jít si do stánku popíjet grog a bavit se. Ale umíte vy to, co já? Starat se o vlastní dítko a vychovávat ho?
Alespoň dohled
Chápu, že odrostlejšímu dítěti nemusíte stát neustále za zády. Pokud ví, jak se má chovat a co je to ohleduplnost, můžete ho klidně nechat samotné. Pokud ale tyto zásady nezná, holt je potřeba alespoň nějaký základní dohled: trochu ho umravnit, nasměrovat, varovat a upozornit.
Je mi úplně jedno, že si svou nezodpovědnou jízdou na saních zláme několik kostí a vyrazí zuby. To je nakonec věc vás jako rodičů. Vadí mi ale, když při tom ohrožuje nejenom nás, ale i ostatní. Jakmile se způsobené zranění dotkne i nás, už to není jen vaše věc, ale i moje.
Místo pití grogu dohlédněte na své sáňkující děti
Vyrážíme na svah, taháme sáňky nahoru. Dbám na to, abychom nikomu nevstupovali do jeho jízdní dráhy a nestavěli se pod rozjíždějící se dítě. Prostě dodržuji základní zásady, které mi vštěpil už můj otec. Není na tom nic složitého k nepochopení.
A pak to začne. Jedno dítko na tom svahu jede schválně křižmo v plné rychlosti. Dalšímu ujedou sáně, třetí se rozhodne, že na svých bobech zkusí jet pozadu. Já, moje dítě a naše sáně se v tu chvíli cítíme jako na bitevním poli. Ne, že bychom museli v posledních centimetrech uskakovat, ale když se na vás někdo řítí bez možnosti jakkoliv svůj „dopravní prostředek“ nasměrovat, klidu vám to nepřidá.
Po pár jízdách jdeme na čaj. V bufetu poznávám skupinku rodičů, kteří na svah dorazili se svými dětmi a po pár minutách zmizeli. „Místo pití grogu dohlédněte na své sáňkující děti,“ vyčinila jsem jim. Nechápali, tak jsem jim uvedla několik konkrétních příkladů jejich jízdy. A zopakovala, že je mi úplně fuk, co se stane jim, ale nechci, aby se něco stalo mně nebo ostatním.
Zabralo to
Žádná arogance, žádné hádky. Ono to zabralo. Vybrali jednoho, který vyrazil zdivočelé děti trochu zkrotit. A povedlo se: najednou byl na svahu zase o něco větší klid. Nemusela jsem uskakovat před projíždějícími šílenci a když se nějaké dítko přece jen záměrně „utrhlo z řetězu“, rodič ho dole umravnil.
Výsledek? Zábava pro všechny, bez jakýchkoliv zranění. Stačilo jediné: trochu se věnovat svým dětem a občas na ně mrknout. Pokud s tím má někdo problém, neměl si je pořizovat, nebo je má dát k babičce a na hory vyrazit sám. V opačném případě ať počítá s tím, že za jejich chování „ručí“.
