Článek
Doručení domů, na výdejní místo, nebo do boxu? Když něco objednávám, mám jasno: vždycky do boxu. Mám ho kousek od domu, nemusím řešit otevírací dobu výdejního místa ani se plánovat tak, abych byla doma. Prostě přijdu, otevřu schránku a za pár vteřin odcházím i s balíčkem. Tedy pokud kurýr, který ho tam doručil, trochu přemýšlel. Což se mi tentokrát bohužel nepoštěstilo.
Kdepak asi bude
Přiznávám, že se trochu děsím dne, kdy mi balíček umístí úplně nahoru a jeho vyndávání bude komplikované. Naštěstí se to zatím nestalo. I tentokrát se otevřela schránka někde v prostřední části boxu, takže jsem si v duchu zajásala, že se obejdu bez poskakování, improvizovaného horolezeckého výkonu či žebrání o pomoc nějakého kolemjdoucího. (Což by v deset večer nebylo úplně ideální.)
Musela jsem nechat doručený balíček v boxu
Když se schránka otevřela, nadšeně jsem k ní přistoupila – ale ouvej! Balíček v ní sice byl, ovšem svou velikostí zcela vyplňoval prostor schránky. A to doslova na milimetr přesně. Zkusila jsem mezi balík a stěny schránky prostrčit aspoň prst, abych ho „vyšťourala“. Marně. Sáhla jsem po klacíku, s ním to bylo o fous lepší, ale balík se stejně nepohnul. Nahoře byl navíc menší rantl, převis, kvůli kterému se balík nedal vyklopit ani vydolovat.
Úplně si představuji kurýra, jak přijel, vyndal balík z auta, podle standardizovaných rozměrů otevřel schránku a prostě ho tam nacpal. Ano, zepředu by se dovnitř opravdu vešel, stačí trochu síly. Jenže zpátky už to nejde. Jedině vybourat zadní část boxu a vystrčit ho opačnou stranou. Což by se provozovateli jistě nelíbilo.
Zavolejte v pracovní dny
Zůstala jsem tedy stát u otevřeného boxu s balíčkem, který nešlo vytáhnout. Vytáhla jsem mobil, vyhledala číslo zákaznické linky a zavolala. Jediné, co jsem se dozvěděla, bylo, že mám smůlu a musím zavolat v pracovní dny – tedy zítra ráno. Schránku jsem tedy zavřela a hned po příchodu domů jsem napsala e-mail s vysvětlením problému.
Druhý den ráno jsem volala na infolinku, abych zjistila, jak postupovat. Dle očekávání operátorka nic nevyřešila, jen mě ujistila, že to předá dál. Čekala jsem tedy den, dva, nikdo se neozýval. Urgovala jsem to, ale prý musím být trpělivá. Nakonec uplynul celý týden a jediné, co se stalo, bylo, že se mi ozval internetový obchod. Balíček se jim vrátil zpět.
Vysvětlila jsem jim, co se stalo, a dohodli jsme se na opětovném zaslání. Tentokrát jsem výjimečně zvolila klasické výdejní místo – pokud by totiž znovu použili stejně velkou krabici, nemínila jsem to znovu riskovat.
