Článek
Delší dobu jsme se neviděly, a proto jsme si domluvily setkání. Ano, s mou kamarádkou Lucií, se kterou jsem se zase ráda potkala. Dohodly jsme se, sešly a posadily na zahrádku kavárny. Byl podvečer, my seděly, popíjely kafe a povídaly si o všem možném. Tuhle příjemnou chvíli ale přerušil její telefon.
Několik hovorů
Když začal zvonit, jen ho ztišila a nechala vyzvánět. Po chvíli to volajícího přestalo bavit a byl klid. Jenže do minuty telefon zvonil znovu. Opět vypnula zvuk, abychom měly klid. Když se to ale stalo potřetí, už jsem jí řekla, ať to raději zvedne, že to může být důležité. Ona jen mávla rukou, že je to její manžel a že se nic neděje.
Nakonec ale hovor přece jen přijala. Neslyšela jsem, co říká on, ale slyšela jsem, jak ona říká, že je v kavárně na kávě a že domů přijde za chvíli. Že se nemusí bát. Jakmile hovor ukončila, dala mobil do kabelky a začala se rychle balit.
Stalo se něco?
Omluvila se, že bude muset jít. Dobrá, pomyslela jsem si, a zeptala se, jestli se něco stalo, jestli je nějaký problém. Odpověděla, že ne, že je doma všechno v pořádku. Ale působila divně, najednou nebyla ve své kůži. Ještě jednou jsem se zeptala, jestli můžu nějak pomoct, jestli se doma opravdu nic nestalo.
A najednou si zase sedla, podívala se na mě a řekla, že jí volal manžel. Že je naštvaný, protože přišel z práce a není připravená večeře. „Ty budeš vařit?“ ptám se. „Ne,“ odpověděla, „jídlo je v lednici, jen ho ohřeju a nandám manželovi na talíř.“ A já na ni zírala s otevřenou pusou.
Nebyl to vtip
Nechápala jsem – opravdu to myslí vážně? Opravdu mu musí vyndat jídlo z lednice, ohřát ho, naservírovat a dát ke stolu? Ano, prý ano. Seděla jsem, zírala a kroutila hlavou. Dopíjela jsem kávu a normálně mě mrazilo. Co má doma za chlapa, který není schopný vyndat z lednice hrnec, dát ho na sporák, nebo si ho nandat na talíř a ohřát v mikrovlnce? Vždyť to zvládne i malé dítě.
A co je ona za ženu, že si to nechá líbit? Copak je snad nějaká služka a její manžel pán domu? Bylo na ní vidět, že jí to je nepříjemné, že to nechce, ale přesto to udělá a půjde. A mě z toho jenom mrazí. U mě doma, kdyby chlap chtěl něco takového, udělám jediné – druhý den má sbalené kufry a může jít, odkud přišel.
