Článek
Kam chodí chlapi, když potřebují vypnout a odpočinout si? Samozřejmě na pivo nebo na panáka. A ženy? Většina z nich vyrazí spíš na kávu nebo na víno. Ale já rozhodně nejsem součástí té většiny, a moje kamarádka také ne. Když někam jdeme, tak buď na pivo, nebo do baru na drink. Úplně stejně jako muži si tam chceme jen odpočinout, popovídat. Nechodíme tam nikoho lovit ani balit. Obě jsme zadané. A šťastně.
Můžu tě pozvat na drink?
Přijdeme, sedneme si, objednáme – a za chvíli to začne. Nejdřív přijde jeden, pak druhý, potom další a další. Chápu, že když jsme jediné dvě ženy v baru bez doprovodu, budíme pozornost. Ale to ještě neznamená, že jsme sem přišly, abychom se nechaly sbalit. Tím spíš ne na tu nejnudnější, nejprofláklejší a nejčastější hlášku: „Můžu tě pozvat na drink?“ To se vážně nedá vymyslet nic originálnějšího?
Všechny nápadníky jsme slušně a s úsměvem odmítaly. Někteří to vzali sportovně, jiní se cítili dotčeně. U nich jsem pak litovala, že jsem nabídku nakonec nepřijala a neobjednala si něco z těch nejdražších položek na lístku, když jejich ego neuneslo myšlenku, že ne každá žena touží být balena. A že ne každé ženě se musí právě on líbit.
Ono to pokračuje
Bar je malý, takže všichni viděli, jak jsme už pár mužů odmítly. Mělo by jim dojít, že tu opravdu nejsme proto, abychom navazovaly kontakty. Jenže s každou další sklenkou alkoholu přibývají další a další odvážlivci, kteří si myslí, že se svými neoriginálními replikami uspějí. Neuspějí.
Je pravda, že zpočátku nám trochu lichotilo, že je o nás zájem. Postupem času se to ale začalo stávat obtěžujícím. Pořád jen odmítat, a ještě se setkávat s uraženými reakcemi. Ale aspoň víme, až se jednou budeme chtít zadarmo pořádně opít, jak na to: stačí se hezky upravit, obléknout a zajít do baru, peněženku můžeme v klidu nechat doma.
Můžete mi dát konečně pokoj?
S přibývajícím alkoholem rostla nejen neodbytnost mužů, ale i moje podrážděnost. Už jsem neodmítala tak mile jako zpočátku – spíše stroze a nepříjemně. Nakonec mi bouchly saze. Přišel další, obzvlášť vtíravý, bez okolků si k nám přisedl a nedal nám pokoj. Až to ve mně vybuchlo: „Můžete mi dát konečně pokoj?“ vykřikla jsem. Bar ztichl, on se beze slova zvedl a odešel neznámo kam.
Najednou byl klid. Všem kolem bylo jasné, že tyhle dvě holky nejsou k mání, nechtějí se seznamovat a nepřišly se zadarmo napít. Přišly si jen posedět, popovídat a odreagovat se u skleničky něčeho dobrého.
Řešení? Neexistuje
Můžete mít snubní i zásnubní prsten a stejně to nebude k ničemu. V některých klubech nabízejí červená a zelená brčka, která prý symbolizují, zda je žena zadaná či volná – ale i to je k ničemu. Nejspíš se to nedá změnit. Muži jsou od přírody lovci a mnozí z nich nedokážou pochopit, že ženy si chtějí jen tak sednout, popovídat si a odpočinout. A to, že jdou do baru, ještě neznamená, že se chtějí seznámit, natož aby s někým okamžitě skončily v posteli, jak si někteří bohužel stále naivně myslí.
