Článek
Dárek pro mé děti? Vždycky ho ráda přijmu, ať je od kohokoli. Přijde mi naprosto normální, že si s kamarádkami vyměňujeme oblečení, které je jednomu potomkovi malé a druhý ho ještě v klidu unosí. Místo vyhazování tak najde další využití. Samozřejmě, musí být čisté, držet střih a nevypadat zastarale.
Máme pro něj dárek
Stejně tak nemám problém koupit oblečení v second handu. Co je na tom? Někdy se tam dají najít opravdu skvělé kousky, které vypadají skoro jako nové, a za parádní cenu. Ne, nepotrpím si na to, aby chodil jen v drahých značkových věcech z butiků. Stejně to dřív nebo později někde vyválí, roztrhne, zašpiní a je to na vyhození. Pro takové účely je sekáč ideální.
A proč to všechno píšu? Protože na oslavu narozenin jednoho z mých potomků dorazila tetička, s níž se často nevídáme. Když sama zavolala, že má pro syna dárek, bez váhání jsem ji pozvala, ať ho přijede předat osobně.
Balík oblečení
Byl to opravdu velký dárek – balík plný oblečení. Krásného, moderního, téměř jako nového. Jenže na jednotlivých kouscích chyběly cedulky, takže jsem usoudila, že nejspíš nebude úplně nové, ale spíš z druhé ruky. Jestli je ze sekáče, nebo sesbírané od kamarádek, je mi vážně jedno. Jsem za takový dárek ráda, synovi to sluší, tak proč ne? Jak už jsem řekla, k sekáčům mám naopak docela kladný vztah.
Je prý úplně nové
Vadí mi ale, když ze mě někdo dělá hlupáka. Když oblečení nemá cedulky a je na něm znát, že už pár praní pamatuje, a někdo mi bude tvrdit, že se „plácl přes kapsu“ a koupil všechno nové v běžném obchodě? Tak to tedy ne.
Snažila jsem se jí v klidu vysvětlit, že mi z druhé ruky vůbec nevadí. Oblečení kupuji v sekáči i já. Ale ona místo toho pořád dokola opakovala, že je to nové. Nevím, jestli už té své lži sama věřila, ale takový přístup mi nebyl příjemný. „Myslíš, že nepoznám hadry ze sekáče?“ zakroutila jsem hlavou. Když sama nakupuji v sekáči, poznám na první pohled, co je nošené a co ne.
Vzápětí jsem se jí ptala na zjevně žmolkované a mírně oprané části nebo na absenci cedulek. Odpověděla, že to několikrát přeprala, aby to bylo rovnou připravené k nošení… Stačilo si ale k tomu oblečení přivonět – po prášku ani aviváži ani památky. To by přece vonělo, kdyby právě vylezlo z pračky. Tohle nikdo nepral.
