Článek
Ano, zdražuje se, to nepopírám. Zároveň ale nemůžu říct, že by se normálně pracující a s penězi hospodařící člověk dostal do nějaké extra finanční nouze. Přesto se najdou lidé, kteří neváhají v obchodě zanadávat na to, kolik dneska stojí potraviny. Na jednoho takového jsem narazila.
Kupujeme uzeninu
Byl zrovna den, kdy začínají akce, takže v prodejně bylo plno. U regálu s uzeninou to bylo znát – stálo nás tam asi pět. Pán, který stál přede mnou, zíral do regálu a nahlas lamentoval, kolik dneska stojí „normální“ salám: prý má rodinu a jsou rádi, že si na rohlík můžou dát aspoň něco. Nakonec do košíku přihodil asi 15 dkg toho nejlevnějšího salámu, jaký tam našel – výrobku hodně pochybné kvality, u něhož bych pochybovala, jestli v něm vůbec nějaké maso je.
Podotýkám, že to bylo v den, kdy se daly v akci koupit dva druhy dobré šunky zhruba za 20 Kč / 10 dkg. To považuji za velmi slušnou cenu – běžně totiž atakuje čtyřicetikorunu. Za dvacku jsem ji proto rodině vzala.
Potkávám ho znovu
Na pána mám očividně štěstí: potkáme se ještě několikrát. Je pravda, že jeho nákup není nijak velký – kromě té uzeniny pár rohlíků a trochu pečiva. Nic neobvyklého; podobně malý nákup mám taky, když potřebuji jen pár věcí k večeři. Nakonec se znovu sejdeme u pokladny a mně v hlavě znovu zní jeho slova od uzenin.
Hlavně že máš na cigára, ale šunku dítěti nekoupíš
Pán vyskládá svůj skromný nákup na pás, prodavačka všechno namarkuje. Na otázku „Je to vše?“ odpoví, že si ještě vezme jedny cigarety – červené, značku si už nevybavím. V cigaretách se nevyznám, ale vím jistě, že jeho účet právě poskočil o víc než stovku.
A to mě nenechalo klidnou. U salámů nadává, jak je dneska všechno drahé, rodině koupí ten nejlevnější salám skoro bez masa – a pak mu není líto vyhodit víc než sto korun do luftu? „Hlavně že máš na cigára, ale šunku dítěti nekoupíš,“ připomenu mu nahlas. Reakce je přesně podle očekávání: ať se starám o sebe, že je to jeho věc.
Ano, má pravdu
Samozřejmě že má pravdu – ať si kupuje, co chce. Ale je přinejmenším pokrytecké stěžovat si na drahotu a současně utrácet za zbytečné cigarety. Za ty peníze mohl domů přinést víc než půl kila kvalitní šunky pro děti. Takhle budou jíst podivný „výrobní“ salám, zatímco on si bude vykuřovat cigarety, které přinesou jen závislost, zničené plíce, možná rakovinu – a smrad.
A tak si říkám: dokud má na cigarety, s jeho bídou to asi nebude tak horké. Jen je mi líto těch dětí, že tatínek si dopřeje, a oni musí jíst odpad.
