Článek
Máme jen jedno auto, a tak se stává, že když ho má partner, tak já musím autobusem nebo vlakem. Občas mě třeba vezme nějaká kamarádka nebo známý. A teď se mi nabídl jeden z mých kamarádů, že bude také ve městě a že pokud chci, tak mě může hodit domů svým autem. Řekla jsem „proč ne“, souhlasila a byla ráda, že nebudu muset autobusem.
Vyzvednu tě
Co jsem si potřebovala zařídit, to jsem si zařídila, všechno oběhala a volala kamarádovi, jak to s ním vypadá, jak to vidí a kde je. Paráda — zhruba za deset minut mohl být u mě. Tak jsme se rychle domluvili, kde mě vyzvedne, a já čekala, až dorazí. A byla jsem fakt ráda, že to takhle dobře vyšlo, že nebudu muset autobusem. Ale to jsem se přepočítala.
Co to je?
A pak jsem v dáli viděla úplně zašpiněné, od bahna zaplácané auto. Nechtěla jsem uvěřit, že je to on. Když přibrzdilo a jelo ke mně, už jsem poznala, že ho opravdu řídí, že tím přijel. No, že by se mi do něčeho takového chtělo nastupovat, to se říct nedá. Hlavně proto, že jsem se prostě nechtěla úplně ušpinit.
No, ale řekla jsem si, že budu opatrná, že snad se nikde o to bahno neotřu. A pak zastavil, stáhl okénko, pozdravil mě a já nahlédla dovnitř. Nejdřív se z vnitřku vyvalil cigaretový smrad, potom jsem viděla na sedadle spolujezdce nějaké mastné zbytky z fast foodu, které rychle sbíral a házel dozadu na podlahu. No, co to je, pomyslela jsem si?
Jdu na autobus
Když jsem tu spoušť viděla, když jsem ten zápach ucítila, řekla jsem mu jasně: „Promiň, ale já mám ráda čistotu, do tvého auta nesednu. Nebudu riskovat zápach z cigaret a mastnotu a kdo ví co ještě na oblečení. Radši jdu na autobus.“
Zamávala jsem mu a šla na zastávku. On tam chvíli stál, pak mě dojel a zeptal se, jestli to myslím vážně. Řekla jsem, že ano, a radši čekala na autobus, který byl proti jeho autu dokonale čistý a voňavý.
