Článek
Přišla jsem do obchodu a chtěla opalovací krém. Prodavačka mě bez váhání poslala k regálu plnému přípravků na ochranu před sluncem. Stejně to probíhalo i v dalších drogeriích. Nikdo se neptal, co přesně vlastně chci. A právě tehdy mě napadla zvláštní věc: říkáme to vůbec správně?
Co si vlastně kupujeme?
Když člověk řekne „opalovací krém“, většina lidí si automaticky představí přípravek, kterým se namaže před pobytem na slunci, aby se nespálil. Prostě krém, který má pokožku chránit. To, jak dobře funguje, samozřejmě závisí na tom, jak často ho člověk nanáší, kolik ho použije a jak vysoký má ochranný faktor.
Jenže když se člověk zastaví a zamyslí se nad samotným názvem, začne to být trochu absurdní.
Protože co vlastně znamená „opalovací“? Logicky by to mělo označovat něco, co opalování podporuje. Něco, po čem člověk zhnědne, ne něco, co ho má před sluncem chránit. Jinými slovy, ten název vlastně tvrdí pravý opak toho, co od takového krému očekáváme.
Opalovací zní úplně jinak, než jak to ve skutečnosti funguje
Jasně, všichni jsme si na ten výraz zvykli a běžně ho používáme. Jenže to ještě neznamená, že dává smysl. Kdybychom ten název vzali doslova, „opalovací krém“ by měl být přece krém, po kterém se člověk opálí. Ne ten, který opalování brzdí nebo před jeho následky chrání.
Stačí si to představit úplně jednoduše. Kdybyste ten pojem řekli někomu, kdo ho nikdy neslyšel a nezná naši zavedenou mluvu, nejspíš by očekával přípravek, který mu pomůže chytit barvu. Těžko by automaticky hádal, že jde o ochranu proti UV záření.
A právě v tom je ten jazykový zmatek.
Ochranný, opalovací, nebo samoopalovací?
Když to vezmeme čistě podle logiky slov, věci by měly být pojmenované úplně jinak. Krém, který člověka chrání před sluncem, by se měl jmenovat ochranný sluneční krém. To přesně vystihuje jeho účel. Chrání pokožku před slunečním zářením a snižuje riziko spálení.
Naopak přípravek, který má člověku dodat opálený vzhled, aniž by musel na slunce, už své jméno v podstatě má správně. To je samoopalovací krém. Ten opravdu slouží k tomu, aby pokožka ztmavla. Jen se to neděje díky slunci, ale díky jeho složení.
A pak tu máme ten paradox: přípravek, který nás má před opálením nebo spálením částečně chránit, se běžně jmenuje opalovací. Zatímco ten, který nás skutečně „obarví“, je samoopalovací. Člověk aby nad tím chvíli přemýšlel, než mu dojde, jak nelogicky jsme si to celé pojmenovali.
Když řeknu opalovací krém, chci se chránit, nebo opálit?
Právě proto mi najednou přišlo zvláštní, že když v drogerii řeknu „chci opalovací krém“, všichni okamžitě vědí, že mě mají poslat k přípravkům s SPF ochranou. Nikdo se neptá, jestli chci ochranu před sluncem, nebo naopak něco, co mi pomůže získat opálení rychleji.
V běžné řeči to sice funguje, protože jsme si na ten význam zvykli, ale jazykově je to vlastně dost postavené na hlavu. Slovo říká jedno, realita znamená druhé a všichni děláme, že je to úplně v pořádku.
Správnější název by dával větší smysl
Kdybychom to chtěli pojmenovat přesněji, nejspíš by měl správný název znít třeba ochranný sluneční krém. Z toho je hned jasné, že jde o přípravek, který pokožku chrání před slunečními paprsky a jejich škodlivými účinky.
Jenže jazyk si často žije po svém a logika v něm bývá až na druhém místě. A tak dál chodíme do obchodů pro „opalovací krém“, i když si ve skutečnosti kupujeme něco, co nám má pomoct se neopálit příliš, nebo se aspoň nespálit vůbec.
