Článek
Dětské koutky, herničky, fun parky jsou jednou z možností, jak zabavit potomka a trochu si odpočinout. Jejich provozovatelé ale moc dobře vědí, jak správně zacílit své služby, aby byla taková návštěva spojena s jejich co největším ziskem. A mou co největší útratou.
Začíná to vstupným
Vše začíná nutností zaplatit vstupné. Chápu, je to samozřejmé, nikdo v dnešní době nebude nic provozovat zadarmo, nebo bez zisku. Ale platí se nejenom za dítě, ale také za mě jako za doprovod. I když je jasné, že mě jsou nějaké atrakce ukradené. Že já tam jdu jenom proto, abych dohlédla, že si můj potomek nepřivodí nějaký úraz. Ale to nikoho nezajímá, zaplatit musím. A ne málo.
To ale není jediný fígl, který mě při placení vstupu čekal. Vím, že by nám stačily tak dvě hodinky zábavy. Ale to nejde. Buď musím zaplatit vstup na hodinu, nebo na tři hodiny. Případné minutové doúčtování není levné, a tak je jasné, že i když půjdeme domů zhruba za dvě hodiny, musím vzít vstup tříhodinový. Ach jo.
Zpoplatněná zábava
Člověk by čekal, že v takové dětské herničce, kde se platí vstupné, bude vše zdarma. Něco jako v aquaparku, nebo zábavním parku. Ale to jsem se spletla. Měla mě varovat už měnička mincí na zdi. Mnoho různých her a atrakcí je totiž zpoplatněno. A jak jinak, mého potomka zajímají nejvíce. Takže mířím k automatu na výměnu peněz a už mu dávám první drobáky.
Dětské pochutiny
Samozřejmě, že nechybí možnost se občerstvit. A na místech, která jsou výškově v ořích dětí, jsou pochopitelně vystaveny všechny ty pochutiny, které děti milují. Věci, které nejsou vůbec zdravé, nejsou vůbec výživné, ale děti je milují. Samozřejmě, že je vidí a samozřejmě, že je chtějí. A tak mi nezbývá, než znovu vytáhnout peněženku a zaplatit za cukrovinky, které v obchodě stojí zlomek ceny, ale tady jsou prodávány se solidní marží.
Něco k obědu
Jako by nestačilo, že jídlo v dětském koutku připomíná nějaký zaplivaný nádražní bufet. Všechno, co je zde k mání, prošlo fritézou, nebo je vyrobeno kdo ví, z čeho. Párky, obyčejné kuřecí hamburgery, hranolky, cibulové kroužky. Nic, co by dítě mělo jíst. Ale co se dá dělat, prostě jsme tady, máme hlad a musíme se najíst.
To, že jídlo kvalitativně nestojí za nic, bych ještě zkousla. Ale ceny, to je další šílenost. Opět tahám peněženku a přemýšlím, jestli byla návštěva dětského koutku dobrá nápad. A když potom tu porci a kvalitu objednaných hranolek vidím, říkám si, že sem radši už nepůjdeme.
