Článek
Venku je hezky, tak se rozhodnete, že uděláte něco pro své zdraví. Ze skříně vytáhnete své skoro zapomenuté oblečení na běhání. Hurá, nasoukala jsem se do něj. Teď ještě najít boty a můžu vyrazit. Povedlo se, jdeme na to. Pro začátek jen pár kilometrů mírným tempem, v nedalekém lese, kde mám jistotu, že mě až na pár pejskařů nikdo neuvidí.
Les je skvělý vynález
V jedné infantilní písničce, kterou zpívají moje děti, se zpívá, že les je skvělý vynález. A je to pravda. Slunce tam nepálí, nemusím čichat výfukové zplodiny aut. Cítím se zde bezpečně, uvolněně, soustředím se jenom na běh. A na pár dalších lidí, kteří vyrazili na procházku. Mezi nimi i pár pejskařů. Buď těch, které pes poslouchá na slovo a který jim na povel jde u nohy, nebo těch, kteří mají vodítko a nebojí se ho použít.
No, ale taky tam potkáte i takové exoty, jako je pán ve středních letech, který také vyrazil vyvenčit svého psa. Ale ten pes neměl ani vodítko, ani dobrou výchovu. A co teď?
Nebojte, paninko
Běžíte a z dálky vidíte, jak se vaším směrem řítí pes. Je vám jasné, že vodítko nemá. Pořád tak nějak doufáte, že jeho majitel hvízdne a pes se zastaví, otočí a poběží zpátky. Ale ono se nic, pes se pořád přibližuje. Tak pískej, problesklo mi v hlavě. Ale nic neslyším. Zpomaluji, zastavuji a čekám, co se bude dít.
Zastavuje i pes, pár metrů ode mě. Uff, zatím dobrý. Ale začíná zuřivě štěkat. Nemám odvahu udělat ani krok vpřed, natož abych se rozběhla a pokračovala v běžeckém tempu. Stojím, očima vybírám strom, na který bych se pokusila vyskočit, kdyby došlo k útoku. Pes štěká, jeho majitel se pomalu loudá k němu. Už je blízko a slyším jeho hlas. Nevolá na psa, ale na mě.
Nebojte, paninko. Můj pes je hodný, ještě nikdy nikoho nepokousal. To mě má uklidnit? Moc důvěry ve mně nevzbuzuje ani pes, ani majitel. Čekám, až se k němu konečně sehne, chytne ho za obojek.
Otáčím se, zatím dobrý
Drží ho, vyběhávám, nasazuji tempo, abych byla co nejdříve pryč. Otáčím se, abych se ujistila, že pes znovu nemíří za mnou. Majitel už ho dávno nedrží, pes prchnul někam do lesů, naštěstí ne mým směrem. Pokračuji dále a v hlavě si plánuji zpáteční cestu, abych se tomuhle místu radši vyhnula.
Prase nebo medvěd? Ne, pes
Nebyl to první negativní zážitek s neohleduplným, lhostejným pejskařem. A jejich mantra o tom, že jejich pejsánek je hodný, milý, a že nekouše? Tu si můžou strčit za klobouk. Vyřešilo by to vodítko či lepší výchova. Nikdy jsem si nemyslela, že to řeknu, ale více než medvědů nebo divokého prasete, se v lese bojím psů. Těch, kteří mají na dohled svého páníčka.
