Článek
Rozumím tomu, že obchod chce nalákat co nejvíce zákazníků, že chce, abychom do něho chodili ideálně každý den. Protože – co si budeme povídat – když už tam jsme, dokáže nám často prodat i to, co nechceme. Jenomže právě kvůli tomu se z nakupování postupně stává noční můra. A já si ji bohužel prožila na vlastní kůži.
Kde jsou klasické slevy?
Zlatá doba normálních slev! Nikdo záměrně nezvyšoval původní ceny, leták byl platný celý týden a vše bylo vždy jasně uvedeno. A dnes? Aby člověk musel studovat detaily každého letáku, protože podmínky různých slev jsou někdy tak komplikované, že to člověku zkazí náladu nakupovat.
Jasně, můžete namítnout, že nakupovat ve slevách není nutné. No, to je sice pravda, ale když máte dát za maso 100 nebo 200 Kč, tak už se nad tím zamyslíte. Za stejné, úplně totožné maso, které v pondělí stojí 200 a v úterý polovinu jen proto, že zrovna vyšel leták. A kdo by vyhodil stovku jen tak do luftu, že?
Byla tam jiná cena
Já se té slevové hry stala přímou obětí. Vyrazila jsem do menšího supermarketu na nákup, dávám věci do košíku a mířím k pokladně. A tam to nastalo. První položka – a já vidím, že cena je jiná než bylo uvedeno v letáku a na cenovce. Táži se pokladní – a prý si musím aktivovat kupón v aplikaci. Aha, první problém; tak nic, těch 15 korun rozdílu nějak oželím, svět se nehroutí.
Ale ono to pokračuje, bohužel. Další položka – a zase je tam jiná cena, než měla být. A já se dozvídám, že musím naskenovat zákaznickou kartičku, aby mě to stálo o 5 korun méně. Ale já ji bohužel nemám, leží mi někde doma v šuplíku. No nic, pětikorunu také oželím, ale jsem už značně znechucená.
A potom to přišlo: naúčtovaných 130 Kč, když cena měla být 80. To už jsem se celkem nelibě ohradila, že jim tam zase něco nesedí. Pokladní na to odvětila, že to byla jenom akce víkendová, dnes už je to zase za plnou cenu. A na můj argument, že cenovka u zboží byla stále červená, reagovala jen tím, že ji dost možná někdo zapomněl vyměnit – a že se na to potom půjde podívat.
A dost
To pro mě byla poslední kapka. Zboží, které jsem dávala do košíku, jsem v něm nechala jenom tak ležet. Řekla jsem pokladní, ať vzkáže manažerovi, že tyhle finty s cenami, akcemi a slevami ať si nechá pro někoho jiného. Že když je jeho cílem natáhnout kupujícího za každou cenu, já jsem v tomhle obchodě naposledy. A odkráčela jsem pryč.
Pokladní za mnou sice cosi volala, že si ten nákup musím odebrat a zaplatit, vyběhl za mnou i pán z ochranky, ale já byla rozhodnutá. Když tam ze mě někdo dělá hlupáka a snaží se mě natáhnout, tak ať si to tam vyřeší společně. Nasedla jsem do auta a odjela si nakoupit jinam – do obchodu, kde sleva platí celý týden a kde platí, že co je psáno, to je dáno.
