Článek
Mnoho lidí z naší obce považuje Pražáky za namyšlené zbohatlíky, kteří opovrhují vesnickými lidmi. Mají pocit, že jsme pro ně jen burani. Nejenom, že tento názor nezastávám – osobně si myslím, že burana ze sebe dělá člověk pouze svým chováním. Pokud se chová normálně, zapadne kamkoli. Pokud nemá základy slušného vychování, ať se nediví, že ho někdo buranem nazývá. To by se stalo nejenom v Praze, ale kdekoli jinde.
Jedeme do divadla
Nabídka zájezdu za kulturou do Prahy za pár šupů se nedala odmítnout. Nemusím se starat o cestu ani o lístky, jen zaplatím za zájezd a ráno budu čekat na smluveném místě. Děti jsme dali na hlídání a s partnerem vyrazili. Už při odjezdu jsem se ale začala za některé spolucestující vyloženě stydět.
Byl to zájezd na odpolední představení do divadla. Člověk by předpokládal, že dospělým lidem není nutné připomínat, co to znamená – totiž že se vyžaduje určitý dress code, tedy slušné a odpovídající oblečení. Seprané rifle a vytahané tričko schované pod mikinou s výrazným potiskem do téhle definice úplně nespadá. Tedy alespoň podle mě; podle některých spolucestujících to asi v pořádku bylo.
Opravdu za kulturou?
Když si část mužského osazenstva začala z batohů tahat zásoby pivních plechovek, bylo jasné, kam tohle spěje. Nás Pražáci nemají za burany, my jimi opravdu jsme. A když si na zastávce u benzinové stanice mnozí dokoupili další plechovky, jen se mi to potvrdilo. Já, sedící se svým mužem, jsem jen doufala, že v divadle nebudu mít vedle sebe některého z těchto „pivních atletů“, kteří se potřebují lihem posílit už od rána.
Protože jsme měli v Praze i „rozchod“, tušila jsem, jak ho někteří využijí. My zamířili na dobré jídlo do restaurace, zatímco mnozí se už v autobuse domlouvali, kterou z pražských vyhlášených pivnic navštíví a kolik tam asi bude stát pivo. Ach jo, to nemuseli nikam jezdit – mohli se opít doma, a vyšlo by je to na pár stokorun.
Nedivím se, že nás máte za burany
Nastala hodina H. K divadlu dorazili všichni, na několik alkoholiků jsme bohužel museli čekat. Jejich první kroky vedly, kam jinam, než na WC. Následně do šatny, kde odhodili své šusťákové bundy, aby mohli dát na odiv své rifle a trička. A pak se mohlo jít do sálu.
Myslím, že biletář je z tohoto zážitku v šoku ještě teď a jistě večer barvitě vyprávěl, jak se mu do sálu nahrnulo několik desítek vesničanů, kteří vypadali, jako by si jen odskočili z místního hostince. Když jsme mu podávali vstupenky, špitla jsem: „Nedivím se, že nás máte za burany.“ Uvaděč se na mě usmál a popřál mi, ať si užiju představení. Dodal, že si můžu být jistá, že k tomu nejhoršímu rozhodně nepatříme.
Proboha, pro mě byl tenhle výlet vrcholem nevychovanosti a nevkusu. A jestli to může být i horší, to si snad ani představit nedovedu – nebo nechci. Za sebe musím říct, že jsme během dne potkali mnoho lidí, a ti nejhorší byli stoprocentně ti z našeho autobusu. Ti si divadlo „zpestřili“ několikrát tím, že v průběhu představení odbíhali na toaletu.
