Článek
Láska je slepá. Na tohle doplatilo a ještě doplatí mnoho žen, ale i mužů. Nechápu, co lidem v hlavě přepne, když se do někoho zamilují. Je jim úplně jedno, jaký ten člověk byl, je jim jedno, jaký je. Nikoho neposlouchají a prožívají si svou zamilovanost. Jako moje kamarádka. Ta má teď malý problém. Tím problémem je půlroční holčička, na kterou je sama. Proč? Ten dokonalý a nejlepší partner na světě totiž jaksi odešel za jinou…
Je skvělý
Seznámili se v baru u nás na malém městě. On není v okolí žádnou neznámou. Frajírek, který střídá práce jako ponožky, nikde dlouho nevydrží, často je i na pracáku a na dávkách. Ví se o něm, že má několik dětí, na které neplatí. Spekuluje se, že v minulosti byl i v podmínce. A že by byl ve vztahu věrný, to se o něm také říct nedá. Koluje o něm toho spoustu.
Když někoho takového potkáte v baru, klidně si s ním popovídáte, možná se s ním i párkrát sejdete, pobavíte se. No, proč ne. Ale plánovat s někým takovým budoucnost? To snad rozumně uvažující žena nemůže. Ale jak se ukazuje, může. Moje kamarádka Nikol se do toho vrhla po hlavě: láska, společné bydlení, společná dovolená a potom těhotenství. K početí došlo po půlroční známosti, kdy všude každému říkala, že on je skvělý, on je ten pravý.
Neměla sis s ním to dítě dělat, všichni věděli, co byl zač
Když mi zavolala, jestli se nechci stavit, šla jsem. Po hlase byla rozrušená, uplakaná. Když jsem k ní vešla, hned mi řekla, co se stalo — včetně všech detailů o tom, že se prý na rodinu ještě necítí a hlavně že si našel jinou, bezdětnou, ke které se prý nastěhoval. No teda, to je náhoda, pomyslela jsem si. Kdo by to čekal, probíhalo mi hlavou.
„Neměla sis s ním to dítě dělat, všichni věděli, co byl zač,“ odmítla jsem lítost a pokračovala v monologu o tom, že já i všechny ostatní jsme jí říkaly, co je to zač. Že to nebyla žádná dobrá partie a že to jednou skončí přesně takhle. A ona? Brečela a souhlasně mi kývala, že jsem měla pravdu. Ale na to už je pozdě.
Je to normální?
Bohužel ano. Znám pár dalších samoživitelek, vím i o pár maminkách, které mají děti pokaždé s jiným tatínkem. A nikdy nepochopím, co se těm ženským v hlavách odehrává, že něco takového udělají. Přitáhnout si domů partnera s podivnou pověstí a udělat si s ním dítě v době, kdy je tolik možností antikoncepce, kterou se dá koupit na každém rohu?
No, teď už neplač, řekla jsem jí. I přes moje rady sis to totálně zavařila. Ale neboj, já jsem sice upřímná a teď trochu hnusná, ale jsem tvoje kamarádka. Takže když budeš potřebovat, samozřejmě ti pomůžu. To jsem řekla, i když jsem si v duchu promítala, že bych s ní radši šla na kafe, na víno, do kina, než chodit někde po parku s kočárem nebo jí jejího půlročního infanta dokonce hlídat. Ale co už.
