Článek
Jsem normální ženská, která se ráda líbí, zajímá se o módu a chce, aby jí to slušelo. Proto mi připadá naprosto přirozené, že když někde ve výloze uvidím něco hezkého, zaujme mě to. A je úplně jedno, jestli jde o šperk, módní doplněk, plavky, nebo oblečení. Prostě když mi něco padne do oka, jdu se na to podívat, vyzkouším si to a — pokud je cena přiměřená — koupím si to.
Hezká kabelka ve výloze
Totéž platí i pro kabelku, kterou jsem zahlédla při výletní procházce ve větším krajském městě. Přiznám se, že se ve značkách úplně neorientuji. V módě jich existují stovky a osobně je mi jedno, co je na oblečení nebo kabelce napsáno; zajímá mě, jak věc vypadá, jak se mi líbí a zda mi bude ladit.
Když jsem kabelku uviděla ve výloze, rozhodla jsem se prohlédnout si ji zblízka. Cenovka na ní nebyla a výloha i celý obchod působily docela normálně, jako standardní butik. Zatlačila jsem tedy na dveře a vstoupila dovnitř — a už v té chvíli jsem litovala, že jsem to udělala.
Jste tu správně?
Prodavačka za pultem si mě doslova přeměřila pohledem, zkoumala, co mám na sobě, a hned se ke mně vydala. Ještě než jsem stačila vyslovit, že se chci podívat na kabelku z výlohy, spustila: prý jsem si asi spletla obchod a není si jistá, jestli tu pro mě vůbec něco mají.
Bleskurychle mi došlo, kam míří. Potřeba urazit mě jen proto, že nepotřebuji nosit hadry za desítky tisíc, se mě vyloženě dotkla. Rozhodla jsem se tedy pro razantní reakci: řekla jsem, že jsem určitě v tom správném obchodě, o kabelku mám zájem, chci ji vidět a vyzkoušet — a pokud s tím má problém, ráda si o tom promluvím s manažerem.
Ne, nesedí mi
Prodavačka vypadala vyjeveně; očividně jsem jí narušila představu. Zdálo se, že začíná pochybovat o svém odhadu a možná si myslela, že i když nevypadám, bankovní konto mám tučné. Přinesla kabelku a podala mi ji. Prohlédla jsem si ji, předvedla se s ní v zrcadle — a pak ji s poděkováním vrátila.
Řekla jsem, že mi nesedí a že ve výloze vypadala lépe. Ještě jsem prodavačku trochu potrápila: poprosila jsem ji, aby mi ukázala další modely. Kmitala, nosila a já je postupně odmítala. Se zasmušilým pohledem, že odcházím s prázdnou, jsem opustila obchod — spokojená, že když už mě někdo urazí, dokážu mu to vrátit elegantně a beze slovních přestřelek.
Přitom by vše vyřešila jediná věc: kdyby ve výloze byly i ceny, věděla bych hned, že tenhle butik pro mě prostě není.
