Nezaplacené zboží je zakázáno konzumovat, řekla mi nerudná prodavačka

Ne všude jsou dostupné služby rozvážky potravin. Ráda bych tuhle možnost využívala, ale v mém bydlišti je k dispozici v opravdu jenom hodně omezeném režimu. A tak musím stále do klasického obchodu, supermarketu. A protože ne vždy mohu své dítě někam „odložit“, jsou dny, kdy prostě musím na nákup s ním.

Rozhodně nechci, aby to působilo, že mé dítě je nějaké extra rozmazlený človíček, který chce koupit každou blbinu a který je po pár vteřinách v obchodě k nesnesení. Na druhou stranu ale buďme objektivní. Pro dítě je v obchodě mnoho lákadel. Chce běhat mezi regály, zajímá se o zboží, lákadlem jsou hračky, cukrovinky, ale třeba i rohlíky.

Ano, úplně obyčejné rohlíky v ceně pár korun. Pro mě pomocník, který usnadní nákup mě a který zajistí, že nakupování bez nervů zvládnou i ostatní nakupující. Děti jsou prostě děti, někdy nemají den, náladu, někdy jsou nevrlé. Rohlík v ruce a v puse však zajistí, že bude po dobu nákupu úplný klid.

A tak si s dítětem v kočárku projíždím mezi regály. Synek spokojeně ukusuje rohlík, užívá si jízdu a já jsem ráda, že mám klid na přemýšlení a nakupování toho, co potřebujeme. Vše probíhá hladce do doby, než narazíme na nerudnou, na první pohled značně nespokojenou, naštvanou prodavačku. Nezaplacené zboží je zakázáno konzumovat, sdělí mi.

Slušně odvětím, že to vím. Že rohlík u pokladny řádně nahlásím a zaplatím ho. Že není mým cílem ho ukrást. A že jediným důvodem jeho konzumace je snaha o bezproblémový nákup jak pro mě, tak pro okolí. Prostě, účel světí prostředky. I přes můj přístup si vyslechnu spršku nadávek i to, jak jsem špatná matka a mám nevychované dítě, které mám nechat doma, pokud zlobí.

Tohle mě naštvalo. Nehodlám se nechat urážet od frustrované prodavačky, kterou štve celý svět jen proto, že má podřadnou práci a musí být v 7:00 na nohou. Chci, aby mě zavolala vedoucího. Viditelně překvapená a vyděšená zmlkne, otáčí se a svižným krokem prchá pryč. My míříme k pokladně, rohlík nahlašujeme, nákup platíme. Ano, konzumovali jsme ho na prodejní ploše před zaplacením, ale následně byl řádně namarkován.

Situaci s paní prodavačkou jsem nenechala u ledu, a ještě ten den poslala stížnost vedení tomuto supermarketu. Včetně toho, že jsem se omluvila za porušení nákupního řádu, s vysvětlením, proč k tomu došlo. Po pár dnech přišla odpověď. A představte si, dát dítěti rohlík je úplně v pohodě. Slovy vedoucího prodejny to není žádný problém, když ho následně na kase nahlásíme a zaplatíme. Ano, papírově se to sice nesmí, ale nic tak hrozného se nestalo. Nemělo by se to, ale je to tolerováno. Jsou prý horší věci, co lidé v obchodě dělají.

Problém viděl naopak v přístupu prodavačky a jejího chování. Nejenom, že se mi za chování svého personálu omluvil, ale dokonce mi přidal jako kompenzaci i drobnou poukázku na nákup. No, to jsem ani nečekala, rozhodně jsem něco takového nepožadovala. Ale potěšilo. Mnohem více jsem chtěla dosáhnout toho, aby se k sobě lidé chovali slušně. Nemám nic proti tomu, že mě dotyčná upozornila na nákupní řád. Měla pravdu, měla na to právo. Ale její chování bylo hodně za hranou. Snad dostala takzvaně přes prsty.