Článek
Je správné být upřímný, nebo je lepší v některých situacích trochu zalhat? Záleží, o co jde. Někdy je upřímnost na místě, jindy není nutné někoho urážet. Moje kamarádka si při nedávné návštěvě vybrala tu druhou možnost – a stihla to hned po příchodu, jakmile jsem jí nabídla kávu. A bylo jasno – zárodek konfliktu byl na světě.
Jakou máš?
Přišla, sedly jsme si, vyměnily pár slov – a já jí nabídla kávu. Zeptala se mě, jakou mám. A já tušila, že se svým výběrem asi moc neoslním. Nejsem žádná velká milovnice kávy, a tak mi doma úplně stačí to, co máme. Klasická „turecká“ a k tomu instantní. Kávu u nás pijeme výjimečně a já se v ní nijak nevyznám, takže nemám potřebu kupovat něco speciálního.
Nepotřebuju výběrovou kávu za tisíc korun kilo, ani hi-tech kávovar za desítky tisíc. Mně stačí rychlovarná konvice a hrnek. Někde vzadu ve skříni mám i french press, ale upřímně – rozdíl jsem nepoznala. I tuhle variantu jsem nabídla. Bez úspěchu.
Nic nechci, vaše káva není absolutně k pití
Kdyby kávu prostě odmítla s tím, že tyhle druhy nepije, protože jí nechutnají, pochopila bych to. Ale ona nasadila opovržlivý výraz a pak pronesla větu, která mě upřímně urazila: „Nic nechci, vaše káva není absolutně k pití.“
Ano, vím, že kupovaná mletá káva ze supermarketu nebo instantní káva nejsou žádný gurmánský zážitek. Ale mně to stačí. Nepotřebuji víc. Kávu mám jen jako doplněk, ne jako vášeň.
Chápu, že někdo to má jinak – ale měl by být aspoň trochu taktní. Říct, že je zvyklá na jiný typ kávy, výběrovou, na kterou je citlivá, to by mi vůbec nevadilo. Ale dělat, jako bych snad neměla chuťové buňky, protože piju něco obyčejného? To mi přijde přehnané.
Vrátím jí to
Jsem zvědavá, jestli k nim v létě půjdeme na grilovačku. Myslím, že ano – a už se trochu těším, až jí tohle vrátím. Nikdy jsem neopovrhovala tím, co mi někdo jiný nabídl, připravil nebo dal. Nikdy jsem nesnižovala něco, co jiní považují za běžné. Ale tentokrát udělám výjimku.
Všichni vědí, že na víno moc nejsem, že dávám přednost pivu. Takže až kamarádka vytáhne to své lahvové pivo ze supermarketu, v akci za dvanáct korun, nevezmu si ho. I když jsem ho předtím pila bez problémů. Nasadím znechucený výraz a řeknu: „Tahle značka není absolutně k pití. Já si potrpím výhradně na speciály z minipivovarů.“
Ano, mám je ráda, chutnají mi. Ale nikdy jsem nepohrdala tím, co pijí ostatní. A tak jsem zvědavá, jestli se kamarádka někdy chytí za nos a dojde jí, že svět se netočí ani kolem kávy – stejně jako se netočí kolem piva.
Je fajn, že rozumí kávě, že si potrpí na kvalitu. Ale když někdo jiný ne, není důvod z něj dělat barbara.
