Článek
Slevové akce jsou pro mnohé patrně středobodem vesmíru. Studují letáky, podnikají nájezdy na supermarkety a nakupují všechno, co se jim vyplatí – ideálně do zásoby, na horší časy. Když ale konkrétní zboží chybí, nastává problém. A velký.
Neříkám, že když má být něco ve slevě a ono to není, tak mě to trochu nemrzí. Zalituji, že jsem nemohla nakoupit výhodně. Ale chápu, že akční nabídka bývá omezená a jasně platí, že kdo dřív přijde, ten dřív kupuje. Tahle logika je ale pro mnohé cizí slovo.
Máslo v akci
Bylo to máslo, které mělo být celý týden zlevněné. Jelikož do obchodu chodím vcelku pravidelně, pokaždé jsem nahlédla, jestli je, nebo není k dispozici. Vždycky nebylo. No což, to se prostě stává. Buď ho je málo a vykoupí ho lidé přede mnou, nebo ho vůbec nepřivezou. Když ho budu potřebovat, můžu koupit jiné, zajít jinam, nebo počkat, jestli se akční máslo objeví jiný den.
Můžeme to brát jako fintu, jak nalákat lidi do obchodu, můžeme to brát jako malý podvůdek, pokud je kusů skutečně málo, ale to je tak všechno, co se s tím dá dělat. Očividně jim to dlouhodobě funguje. Kdyby ne, byly by slevy přece jen férovější – v prospěch nás nakupujících.
No bože, tak si koupíte něco jiného
Tenhle přístup mám já. Rozhodně ale ne každý. Naopak. Je dost lidí, kteří dokážou ztropit scénu. Když se někdo bije o poslední balení v regále, je jasné, že ho rozhodí i to, když tam najednou nic není. Stejně jako paní, kterou jsem u pultu s máslem potkala.
Vyhnout se jí nebylo jednoduché. Stála tam, rozhazovala rukama, nadávala, klela. Když kolem prošla prodavačka, odchytla ji a vylévala si na ní zlost. Chtěla máslo ve slevě, vyhrožovala, že praktiky, kdy zboží chybí, nahlásí na ČOI. Prodavačka, patrně zvyklá na podobné typy, ji suše odbyla, že nemá v moci ani slevové akce, ani množství zboží, které dorazí – a že ani ve skladu už žádné máslo není.
Nespokojená nakupující pak hledala spojence. Nevím proč, ale padlo to na mě. Hned se do mě pustila, jak je to hrozný obchod, jak podvádějí a já nevím co ještě. „No bože, tak si koupíte něco jiného,“ řekla jsem paní u prázdného regálu. Reagovala, že to druhé máslo je asi o třicet korun dražší. Když jsem uznala, že má pravdu a dobrý postřeh, rychle jsem prchla – vypadalo to, že ji moje „vtipná“ poznámka ještě víc rozčílila.
Jen si stěžovat?
Chápu, že někteří jsou naštvaní, některým to vadí. Ale objektivně – co ti lidé udělali proto, aby se problém vyřešil? Seřvat prodavačku, která za nic nemůže, umí. Ale kolik z nich opravdu poslalo podnět na ČOI, kolik psalo vedení supermarketu? To už by byla práce navíc, co? Lepší je vylít si zlost a za týden s letákem v ruce zase přijít.
