Článek
Nechme stranou komunistické řeči o tom, že rodina je základ státu. Žijeme v demokracii a každý má právo sám se rozhodnout, zda chce rodinu a jak početnou. A každý má také právo zvolit si to, že rodinu zakládat nechce. Že mu stačí partner a pes. Přesně to je případ mojí kamarádky, která nechce děti za žádnou cenu.
Je to normální?
V kontextu naší velké sociální bubliny, kde je jediná z party kamarádek, která je bezdětná, to pochopitelně normální není. Naše názory, pohledy a rozhodnutí ale mnohdy ovlivňují právě naše sociální bubliny. Okruhy lidí, se kterými trávíme čas. To utváří náš pohled na svět a tvoří to názory na to, co je dobré a správné, nebo co je špatné a nesprávné.
Svět ale netvoří jenom naše sociální bublina. Takže ano, pro nás partu kamarádek je ta bezdětná jakousi černou ovcí, ale z globálního pohledu není na jejím rozhodnutí absolutně nic zvláštního, ojedinělého. Je to její volba, její život, její spokojenost.
Radši psa
Místo dítěte má psa. A neměnila by. Na jednu stranu to celkem chápu. Nikdy není díky chlupatému mazlíčkovi zcela sama. A starosti o psa v porovnání s dítětem, jsou naprosto minimální, až žádné. Naplnit dvě misky, občas vyvenčit a tím vše končí. To s dětmi, tam je to jiný zápřah. Nehledě na finanční stránku věci.
Během dovolené dá psa do zvířecího hotelu, což v případě dítěte úplně nejde. Tady pomůže jenom babička, která by asi nebyla příliš nadšená. A odrostlé dítko také ne, že muselo zůstat u prarodičů, zatímco rodičové vyrazili k moři. To pes, tomu je to jedno, ten to nevnímá. Je mu jedno i to, že má dospělý své koníčky, není moc doma. Důležité je občas se pomazlit, pohrát a hlavně, ať jsou plné misky.
Závidím, ale neměnila bych
Někdy bych si to s kamarádkou nejradši na chvíli prohodila. Já psa a ona dítě. Najednou bych měla úplnou pohodu, jen sama pro sebe. A z dlouhodobého hlediska bych nikdy neměnila. I když vás pes má rád sebevíc a vy jeho, kontakt s lidskou bytostí, vaším dítětem, to nikdy nemůže nahradit. Ale respektuji, že někdo má jiný názor, než mám já.
Na druhou stranu, ten člověk nikdy nezažil, co je to mateřská láska. Co je to láska potomka k matce a naopak. Jak to funguje se psem, to si může vyzkoušet každý. Ale dítě na zkoušku? To prostě nejde. Já jsem ráda, že jsem si v životě vyzkoušela obě možnosti. Tak mohu posuzovat.
