Článek
Až mi někdo bude vypravovat o tom, jak je život na vesnici skvělý, budu kroutit hlavou. A až mi někdo se zápalem v oku řekne, že si tam koupí pozemek a postaví dům, budu se mu z plných plic smát. Chápu, že když někdo žije na vesnici celý život, má k tomu místu vztah. Nezná nic jiného, je na to zvyklý a takto mu to vyhovuje. Ale když bych měla porovnat město s malinkou vesničkou, je jasné, co vyhrává.
Týden mi úplně stačil
Potřebovali jsme udělat dílčí rekonstrukci bytu a bydlet doslova na staveništi se nám nechtělo. Kamarádka na vesnici má velký dům a nabídla, že nás na týden ubytuje. Zprvu to vypadalo jako dobrý nápad. Po pár dnech jsem ale zjistila, že jsme radši měli jít do hotelu, nebo to přečkat na tom domácím staveništi.
Týden na vesnici mi stačil k tomu, abych si uvědomila, že na takovém místě nikdy bydlet nechci. A nepochopím, jak to někomu může vyhovovat natolik, že svou volbu dokonce vychvaluje. O tom, jak se kamarádka v malé vesničce cítí šťastná, jsem se přesvědčila po týdnu. A ten bych opakovat nechtěla.
Tady chcípnul pes
Doslova. V té obci není vůbec nic. Je tam jedna malá večerka, obecní úřad a roky zavřená místní restaurace. A to je všechno. Jakékoliv vyžití pro dospělé nebo pro děti je nulové. Vrcholem zábavy pro děti je běhání po zahradě nebo po prašné, kamenité cestě. Když jede auto, je to událost, a všichni se dívají, kdo to je a kam jede.
Jít si někam na kafe nebo na víno? Není kam. Vzít děti někam za zábavou, na dětské hřiště nebo do herničky? Smůla. A když prší? Zavřete se doma. Každý den je tam stejný, žádné vybočení ze stereotypu, žádné nové podněty, zajímavé akce nebo zábava. Ne, jen nudný vesnický život stále dokola.
A co dopravní obslužnost? Jsem zvyklá udělat pár kroků, naskočit na autobus nebo tramvaj a jet, kam potřebuji. Na vesnici se bez auta neobejdu. Žádná MHD a veřejná doprava jede párkrát za den. Nestihneš ji? Smůla, další autobus pojede až za dvě hodiny. A komické je, že v něm stejně jedu sama, protože všichni ostatní používají svá auta.
A to vás jako baví?
Měla jsem co dělat, abych se tam po týdnu neukousala nudou. Jsem vcelku společenský, akční člověk, ale v malé vísce opravdu nebylo co dělat. Snad jen vzít sekačku a posekat obří zahradu, okopat záhony, vytrhat plevel nebo uklidit zahradní chatku. Jestli tohle má být základ vesnického života, tak děkuji, nechci.
Co na tom někoho baví, fakt nechápu. Každodenní stereotyp byl neuvěřitelně ubíjející. Myslela jsem, že si tam po týdnu odpočinu od ruchu velkoměsta, ale vrátila jsem se totálně psychicky vyčerpaná. A s jistotou, že bydlení na vesnici by pro mě byla noční můra.
