Článek
Když jdu do obchodu, kde se vžil pojem samoobsluha, počítám s tím, že se zde budu muset obsloužit sama. Vezmu si košík, vyberu si zboží z regálů, ovoce a zeleninu si navážím, a nakonec zaplatím na samoobslužné pokladně. Tento postup mi vůbec nevadí. Ale poslední dobou mám pocit, že se v mnoha obchodech z nákupů stává neplacená brigáda, kde musí zákazník zvládnout všechno sám.
Věci na paletách
Od obchodu očekávám, že zboží, které nabízí, připraví do regálů. Rozhodně mi není příjemné proplétat se mezi uličkami, které jsou plné palet. Dobře, chápu, že zboží se do regálů musí nějak dostat. Ale opravdu nechci fungovat jako neplacený vybalovač. Jsem tu jako kupující, ne proto, abych z palet sundávala igelitové obaly, vyndávala krabice a z nich teprve brala zboží.
Zboží v krabicích
A u těch krabic – nerozumím, proč bych to měla být já, kdo je otevírá a bere si z nich zboží. Nemyslím teď palety, ale regály. Když už někdo z personálu milostivě zboží do regálů vloží, proč ho nevybalí? Nebo alespoň neotevře krabici? Ne, často jsou tam zavřené krabice plné zboží, které musím sama vybalovat, přičemž ještě musím zkoumat, ve které krabici je varianta, kterou opravdu chci koupit.
Nesedící ceny
Očekávám, že ceny na cenovkách budou odpovídat těm, které mi naúčtuje pokladna. To přece má kontrolovat personál pomocí skeneru, aby všechny ceny odpovídaly. Neměla bych to dělat já tím, že kontroluji účtenku, jestli cena sedí s cenovkou v regálu. Když nesedí, musím upozornit personál, aby cenovku opravil a vrátil mi rozdíl. A vždycky si říkám – kolik lidí už se takto napálilo? Protože ještě nikdy se mi nestalo, že by cena na pokladně byla nižší než ta na cenovce. Vždycky je to naopak.
Prošlé potraviny
V obchodě nejsem od toho, abych kontrolovala, jestli zboží, které kupuji, není prošlé. A že to neděláte? Tak začněte. Už se mi několikrát stalo, že jsem si domů přinesla prošlé potraviny. A reklamace? Zamítnuta, protože jsem si je prý mohla vyměnit. Takže teď při každém nákupu kontroluji, do kdy zboží vydrží. A samozřejmě, že občas narazím na nesrovnalosti a upozorňuji prodavače. Opět jako neplacená brigádnice, náhrada personálu.
Co mě ještě čeká?
Někdy si říkám, co mě ještě čeká. Budu muset příště jít do skladu, vzít si paletový vozík, vyložit kamion, zaevidovat zboží, vyřídit faktury, jen abych si mohla něco koupit? Všechno k tomu bohužel směřuje.
