Článek
Jakákoli oslava narozenin je zkrátka událost. Člověk se na ni těší, chce si ji užít a měl by se na ni také náležitě obléknout. Prostě jde do společnosti, měl by vypadat dobře a mělo by mu to slušet. A já to tak prostě mám. Bude tam spousta lidí, budou se pořizovat fotky — a ano, chci, aby mi to slušelo, abych byla hezky nalíčená, sexy a upravená. Jsem žena; to je přece normální, nebo ne?
Proč ses takhle oblékla?
Přišli jsme s partnerem a už od prvního kroku jsem cítila, že přitahuji pohledy ostatních. No ještě aby ne — byla jsem hezky nalíčená a měla na sobě krásné šaty. Jenže pak jsem zachytila i jeden dost nepříjemný pohled; patřil oslavenkyni, která očividně vypadala, jako by na svou vlastní oslavu narozenin přišla rovnou v domácím.
Měla vytahané obyčejné tričko, kraťasy a na nohou ušmudlané tenisky. Takhle chodím doma na zahradě, když tam jsem sama. Rozhodně bych se tak neoblékla na svou oslavu, kam pozvu pětadvacet lidí. A hned jak jsme se daly do řeči, začala dorážet: proč jsem se oblékla tak vyzývavě a sexy, proč strhávám pozornost na sebe, když středem zájmu má být ona.
Tak se běž upravit
Vrchol přišel, když se mě zeptala, jestli bych nemohla jet domů a převléknout se do něčeho obyčejnějšího. Ne, to opravdu nemohla. Okamžitě jsem kontrovala, že ona se klidně může jít vyšňořit, trochu se upravit a nalíčit; hosté jí nikam neutečou. Kvůli tomu, že sama o svůj zevnějšek nedbá, se já nehodlám oblékat jako šmudla.
Navíc jsem tam nebyla jediná, kdo se pěkně vystrojil. I ostatní ženy byly elegantní, sexy a přitažlivé, hezky nalíčené. Totéž platilo o jejich partnerech. Kdo ví — třeba se na ně za chvíli vrhne také a vyzve je, aby se šli domů převléknout, jen proto, že ona to trochu podcenila.
Však je to oslava
Já považuji za normální obléct se hezky; ona očividně ne. No a co? Každý to máme jinak. Pro mě je vzhled důležitý, pro ni nikoli. To se stává. Pořád jsme ale na oslavě, kde bychom se měli bavit a užívat si dne, nikoli řešit, kdo má co na sobě. Každý by měl řešit především sám sebe. Když se jí nelíbí, co mám oblečené, je to její problém. Jestli chce zazářit, měla by něco udělat sama se sebou, ne mi diktovat, abych radikálně měnila svůj vzhled, no ne?
Nakonec se stejně ukázalo, že nikdo cizí vzhled neřeší — jen ona ten ostatních. Každý ať se obléká, jak chce; je to jeho věc a jeho styl. Nemá však nejmenší právo mluvit do toho druhým jen proto, že podle ní strhávají pozornost na sebe.
