Proč máš na obličeji zase „ten hadr“, když ti jeho nošení nikdo nenařizuje?

Rouška, respirátor, nebo také „hadr“. Ano, i tohle slovo se vžilo pro ochranu dýchacích cest, která byla spjata hlavně s obdobím, kdy celý svět ohrožovala covidová epidemie. Z ochrany horních cest dýchacích se stalo něco, co dokázalo rozdělit společnost. V souvislosti s rouškami a respirátory se mluvilo o ohleduplnosti, bezpečnosti, ale také o loutkách, ovcích a nátlaku. A věřte, že mi bylo úplně jedno, na jakou stranu jste se postavili. A je mi to jedno i nyní. Je to vaše věc.

Covid už není tak obávanou nemocí jako před pár lety. Začínáme si znovu uvědomovat, že nás neohrožuje jenom covid-19. Vzpomněli jsme si na to, že existují klasické respirační choroby. Že existuje rýma, kašel, nachlazení, nebo dokonce chřipka. A že tyhle nemoci nás mohou na pár dní či týdnů vyřadit z provozu. A hlavně, že je nechceme dobrovolně chytit.

Ale nejen že je nechceme dobrovolně chytit – pokud používáme hlavu k přemýšlení, měli bychom být odpovědní. Měli bychom si uvědomit, že lidé kolem nás nechtějí naši nemoc. To znamená, že bychom ji neměli šířit. Když se rozhlédneme po ulicích, je vidět, že někteří to skutečně pochopili. Ti odpovědní, kteří nejsou ve své kůži a musí ven, si vezmou roušku nebo respirátor. Jsem přesvědčená, že vědí, že stoprocentní ochrana to není. Ale pořád je to lepší než nic. A to se počítá.

Jasně, nejlepší by bylo, kdybychom se jako nemocní zavřeli doma. Ale to úplně nejde. I když se snažíme být ohleduplní, musíme k lékaři, do lékárny pro léky, nebo si nakoupit. Kontakt s lidmi se nedá vždy úplně vyhnout. Ale máme na výběr. Buď na okolí budeme prskat sliny s bacily, které mohou dolétnout až 8 metrů, nebo si vezmeme roušku či respirátor. Pravda, není to stoprocentní ochrana, ale rozhodně účinnější než žádná.

Není na místě mluvit o „hadru“ nebo o „ovcích“. Je na místě mluvit o slušnosti a ohleduplnosti. Jasně, nejlepší by bylo kontakt s okolím úplně omezit. Ale když to nejde, můžeme udělat dost pro to, abychom nebyli pro ostatní rizikem, abychom nebyli bacilonosiči.

Samozřejmě, že se mezi námi najde mnoho jedinců, kteří řeknou, že se nějaké rýmy, kašle nebo nachlazení prostě nebojí. Ani já se toho nebojím. Nemyslím si, že bych na běžnou nemoc zemřela nebo měla trvalé následky, to je jasné.

Ale kdybych si měla vybrat, zda chci mít rýmu, která mi ovlivní následující dny, nebo si je prožít podle plánu, co si vyberu? Jasně, že bych raději byla zdravá. A díky těm, co si vezmou na ústa „ten hadr“, když nejsou ve své kůži, zdravá být mohu. Sice mě to neochrání stoprocentně, ale funguje to lépe, než když se kapénky šíří bez bariéry. Takže díky všem, co jsou ohleduplní. Jen víc a houšť. A kdo funkčnosti roušek nevěří, ať zkusí před zrcadlem prskat bez ní a potom s ní. Jednodušší test už ani být nemůže.

Zdroj: https://cs.wikipedia.org/wiki/Kap%C3%A9nkov%C3%A1_infekce