Článek
Pokud bych měla pořad s názvem Výměna manželek nazvat bizardní podívanou, nejsem daleko od reality. Přitom samotný koncept daného pořadu není vůbec špatný. Kdo by nechtěl čas od čau nakouknout do jiné domácnosti. Zjistit, jak jiní lidé žijí, jak to u nich funguje. Třeba se inspirovat v tom, co dělají a co nikoliv. Mohla to být zajímavá sonda do života běžných, normálních, průměrných lidí.
Průměr se nenosí
No jo, ale normální, průměrní, běžní lidé, asi nikoho moc nezajímají. Výměnu manželek sleduji dlouhodobě a ty díly, které bych zařadila do segmentu „normální“, bych pravděpodobně napočítala na prstech jedné ruky. K tomu nějaké ty díly se známými lidmi a zbytek? Vyložený bizár, a to doslova. Chápu, že dvě normálně fungující rodiny by asi byly z hlediska žádané sledovanosti nuda, ale na druhou stranu si říkám, kdy už nastane to pomyslné dno daného žánru. Už několikrát jsem si myslela, že hlouběji klesnout už nejde. A hle, další díl mě přesvědčil o opaku.
Jak asi probíhá casting?
Jsem přesvědčená, že naši rodinu, stejně jako rodiny, se kterými se stýkáme a se kterými se přátelíme, by televize asi nevybrala. Jsme moc průměrní, nudní, obyčejní. Bydlíme v normální nemovitosti, z půjček máme jenom hypotéky. Nemáme ani žádné exekuce, ani osobní bankroty. Máme 1–3 děti, máme v puse všechny zuby a víme, co je to hygiena a čistota. Alkohol si dopřáváme jen příležitostně na různých oslavách, a to ve střídmé míře. Když už někdo kouří, je pro něj samozřejmostí vyjít ven a nezapalovat si v bytě či domě.
Jistě tušíte, kam tím mířím. To, co se objevuje ve Výměně manželek, je přesný opak toho, co jsem právě popsala. Čím jsou lidé větší exoti, tím víc se na televizních obrazovkách objevují. Pro sledovanost je důležité zaujmout, šokovat, vyvolat konflikt. Nehledě na fakt, že nemluvíme o dokumentu, ani doku-reality. Mluvíme o reality show.
Máme se skvěle
A proč vlastně na takovou blbost koukám? Čas od času si říkám, jestli máme spokojený život, jestli je v naší rodině všechno v pohodě, jestli by nebylo na místě provést nějaké změny. Jestli nám vše klape, jestli mám skvělého muže a on dobrou manželku. Jestli na sebe můžeme být hrdí, jestli můžeme být hrdí na naše děti.
A když si pustím Výměnu, jsou všechny pohybnosti pryč. Když vidím, co mezi námi žije za lidi, co je pro ně naprosto normální, hned mám ze svého života radost a jsem si jistá, že bych na něm nezměnila vůbec nic. Jediné, čeho mi je v každém díle líto, jsou ty děti. V čem bohužel musí žít a co z nich asi vyroste. Můj muž si dělá legraci, že další účinkující ve Výměně. Dost možná má pravdu, ale k smíchu to není.
