Článek
Že bych byla nějaká zlodějka, která by se rozhodla ukrást něco z obchodu? Tak to v žádném případě, to bych já rozhodně nikdy v životě neudělala. Ostatně proč také? Když něco chci, tak si to koupím. Když na to nemám, tak si to prostě nekoupím. Ale že bych něco nechtěla, nebo snad zapomněla zaplatit? To rozhodně ne.
Vybírám si oblečení
Jdu do obchodu vybrat si oblečení, nějaké nové kousky do svého šatníku. Výběr je docela zajímavý, ceny slušné, a tak hledám, beru a zkouším. Nějaké modely jsou fajn, takže je beru. Nesu si je v ruce, hned vedle mého svetru, který jsem si sundala, protože v obchodě bylo až zbytečně, řekněme, trochu nesnesitelné vedro.
Mířím rovnou k pokladně, kde mám v plánu oblečení zaplatit. To, co jsem si vybrala, házím na pult a nechám prodavačku, ať sundá ramínka, vše namarkuje a dá do tašky. Čekám, připravuji si kartu, že zaplatím, a najednou se vedle mě objeví její kolegyně.
Ještě svetřík
Vidí, že čekám na markování, přistoupí ke mně a začne mi z ruky doslova rvát můj svetr se slovy, že jsem zapomněla dát k zaplacení ještě svetřík, že mi pomůže. A já na ni koukám, co to dělá. Vždyť to je můj, v tom jsem přišla, ten přece platit nebudu. Ale ona prodavačka se nenechala odbýt. Je to ten samý, co tu prodávají, namítá.
To ano, však ho mám odsud, ale už nějaký ten pátek. Vždyť tady ani nejsou visačky, ani nějaké ty ochranné prvky, které v rámech pípají. Namítám, a už značně naštvaně, protože si nejen nenechám sahat na svoje věci, ale hlavně se nenechám osočovat z krádeže.
Tak jdeme na kamery
Ona trvá na tom, že je ten svetr z obchodu a že se ho snažím nenápadně ukrást, pronést. Tak jí navrhuji, že tedy v tom případě se můžeme podívat na záznamy z kamer. Ať se koukne, v čem jsem do obchodu přišla a v čem odcházím.
No a skutečně, zavolala nějakého chlapíka z ochranky, který po chvíli na svém mobilu přinesl fotky z monitoru, kde jsem já v čem – no ano, v mém vlastním svetru –, jak vstupuji do prodejny. Muži to přišlo vtipné, druhé prodavačce také, a ta, která si to nenechala vymluvit, se mi s výrazným studem omluvila. No, co se dá dělat, člověk se splete, ale neměla si hrát na neomylnou.
