Článek
Když potřebujete jen malý rychlý nákup, nebudete jezdit do supermarketu, ale takzvaně v pantoflích vyběhnete do nejbližšího obchodu. Tak přesně jsem to měla já, ten náš, takový obyčejný konzum, jsem měla od bytu asi 200 metrů. Byl tam už, když jsem byla malá, a nyní, když jsem dospělá žena, stále funguje.
Nefunguje ale proto, že by si dokázal nějak dobře držet kvalitu, sortiment nebo ceny. Funguje prostě jen a pouze proto, že je jediný na celém sídlišti a lidé, když nemají kam jít jinam, jdou prostě tam. Ale to se může celkem rychle změnit.
Vy už k nám nechodíte
Před pár týdny se na našem sídlišti, zhruba 150 metrů od konzumu, otevřela nová vietnamská večerka. A každý byl zvědavý, každý se tam zašel podívat a většina odcházela pozitivně překvapena. Skvělá otevírací doba od rána do noci, velmi široký sortiment, dobré ceny a milý, příjemný personál. A najednou náš zažitý konzum s žalostnou otevírací dobou přicházel o zákazníky.
I já jsem tam přestala chodit — proč také? Když se lepších služeb dostanu o kousek vedle. A tak radši podpořím vietnamského podnikatele, který se snaží být tu pro zákazníky. A po pár týdnech mě takhle potkala na ulici prodavačka z našeho konzumu, že prý k nim už nechodím. A já jí upřímně odpověděla.
Vedle je to lepší
No ano, nechodím. Začala jsem chodit vedle do večerky. Ona vytřeštila oči a ptala se proč. Vždyť jsem prý byla dlouholetou spokojenou zákaznicí. Na to jsem se jenom pousmála — dlouholetou ano, ale spokojenou, to rozhodně ne. Chodila jsem tam proto, že jiná možnost nebyla. Ale upřímně, výběr uzenin, staré gumové pečivo, vysoké ceny a celková neochota nebyly to, proč bych se tam měla vracet.
A byl oheň na střeše — upřímnost jí očividně nesedla, naštvala se, urazila se. „Tak si k nám nechoďte, když se vám u nás nelíbí,“ vpálila mi. No, však k vám už nechodím, s úsměvem jsem jí odpověděla, řekla „na shledanou“ a odešla. A přesně tohle skvěle ilustrovalo celou atmosféru našeho konzumu. Místo aby uvítali konkurenci, chytili se za nos a snažili se zlepšit, dostat dřívější zákazníky zpět, tak se na ně raději naštvou.
Já se obávám, že s tímhle přístupem moc nepochodí. I tato prodavačka by si měla uvědomit, že jsme to my, zákazníci, kdo je živí. Když my nebudeme, nebude mít jejich šéf na výplaty a ony skončí na dlažbě. A pak místo na sebe budou nadávat na nového, milého a prozákaznického majitele večerky.
