Článek
Co s oblečením, ze kterého děti vyrostou? Někdo je vyhazuje, jiný je dá na charitu, další je dává zase kamarádkám. A já? Já to prodávám. Ne nijak draze – prostě to naházím na bazar a za pár korun prodám. Nejen proto, abych na tom něco trhla, ale i proto, aby se to prostě dále využilo, unosilo, když je to pořád čisté, kvalitní.
Za pár korun
Neprodávám to nijak draze, oblečení nabízím spíše za pár korun, abych se toho rychle zbavila. Nedělám to na kšeft, ale spíš pro dobrý pocit. Dříve jsem to nabízela i zdarma, ale ukázalo se, že toho lidé spíše zneužívají. Domluva s nimi byla hodně komplikovaná a pak jsem se dozvěděla i to, že to ode mě vzali zdarma a potom to dále prodávali.
Takže to prodávám sama, levně a vždy se po tom doslova jen zapráší. Začátkem týdne dám vše na prodej a v pátek mám skoro vše pryč. Ale teď to bylo trochu jiné. Napsala mi totiž paní a já byla z toho, co jsem četla, doslova v šoku.
Počkáte mi prosím
Ozvala se mi paní, že by ode mě vzala několik kousků oblečení. Ale že má problém. Že je samoživitelka, aktuálně nemá peníze a čeká, až jí přijdou alimenty od bývalého manžela. A teprve potom mi prý může zaplatit. Požádala mě jen o to, zda bych jí mohla dát věci do rezervace, aby o ně nepřišla. Prý o ně moc stojí.
A já jí odepsala, že samozřejmě. Vybrané kousky jsem stáhla z prodeje, aby je nikdo jiný koupit nemohl, a čekala jsem, co se stane. A za dva dny už paní psala, ať jí dám číslo účtu, že hned zaplatí a že mohu posílat. A mně to v tu chvíli celé došlo.
Dostala to zdarma
Účet jsem jí poslala, ona obratem poslala požadovanou částku a já nachystala balíček k zabalení. Odnesla jsem ho na podací místo a poslala na zadanou adresu. Když si paní balíček vyzvedla, udělala jsem věc, na kterou jsem hrdá. Peníze, které mi od ní přišly, jsem jí poslala zpět.
A napsala jsem jí, že ji obdivuji, že je úžasná, že to zvládá a že chci, aby peníze využila na to, co potřebuje. Že oblečení, které jsem jí poslala, má ode mě zcela zdarma. Já o těch pár stovek nechudnu a jí se mohou hodit. Byla pochopitelně dojatá, chtěla mi to zase poslat, ale já trvala na svém.
Měla jsem ze sebe skvělý pocit a měla jsem radost, že jsem pomohla. Opravdu někomu, kdo o moje oblečení stál, kdo na peníze opravdu čekal a potom je poslal. Takovým lidem se má pomáhat a já to udělala. A doufám, že paní oblečení po mém synovi pořádně využije na svém děťátku. Od té doby jsme občas v kontaktu a já plánuji, že až zase vytřídím skříně, jí opět něco pošlu. Dobrých skutků není nikdy dost.
